Komunismus představuje jednu z ústředních zkušeností historie 20. století. Jeho teoretické kořeny a první organizovaná činnost sahají do 19. století, ale až bolševické uchopení moci v Rusku z něj učiní podstatné politické a společenské období dějin. Čtyřicet let po říjnové revoluci komunismus ovládá Sovětský svaz, Čínu a středovýchodní Evropu. Proti západnímu světu a kultuře staví vlastní historicko-politický systém hodnot pro budoucí společnost. Mezi koncem 80. let a rokem 1991 se tato obrovská historická zkušenost zhroutí, rychle a navždy (ačkoli přežívá v obnovených a hybridních podobách v oblasti tak důležité, jako je například Čína). Je to skutečný kolaps, neočekávaný ani nejostřejšími kritiky a nepředvídaný ani odborníky přes sovětské záležitosti. Čemu tedy vděčí komunismus za svůj velký vzestup? Jaké jsou příčiny jeho nenadálého zhroucení? Komunismus byl revolučním hnutím a systémem státní moci, utopickým voláním po osvobození od útlaku světa a mechanismem útlaku pro toho, kdo požadoval osobní a základní politické svobody. Byl to mezinárodní konzervativní blok a ohnisko bojů za národní nezávislost. Byl to mýtus, naděje schopná oslovit miliony lidí. Byla to hrozba a noční můra pro velkou část světa. Rozporuplný charakter komunistické zkušenosti se ukrývá v historii, v základních událostech 20. století, které bylo výrazně touto zkušeností poznamenáno a které ji stejnou měrou poznamenalo.

KOMUNISMUS

MARCELLO FLORES

1. EVROPOU SE POTLOUKÁ PŘÍZRAK/BOLŠEVICKÁ REVOLUCE - ZDE