Po okupaci zbytku českých zemí a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se mnoho našich armádních důstojníků zapojilo do zahraničního nebo domácího odboje. Zde jsou namátkou vybraní tři důstojníci, kteří se postavili nacistům na domácí půdě a zaplatili za to svým životem. Zleva doprava: kpt.pěch. Jan Slavík (pplk.gen.št. in memoriam) zemřel 30. listopadu 1944 na následky útrap věznění ve vězeňské nemocnici na Mírově; plk.jzd. Josef Tacl (brig.gen. in memoriam) byl popraven 2. září 1942 v Berlíně-Plötzensee; brig.gen Josef Zmek (div.gen. in memoriam) zemřel za dosud nevyjasněných okolností 8. července 1942 v koncentračním táboře Sachsenhausen.

TRESTY ZA POSLECH ZAHRANIČNÍHO ROZHLASU

Tato cedulka musela povinně viset na každém radiopřijímači v Protektorátu Čechy a Morava.

   Za poslech, umožňování poslechu nebo rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu byly za války v protektorátu popraveny desítky lidí. Násobně větší počet pak byl odsouzen k mnohaletému vězení. Poslech zahraničního rozhlasu byl v celé Německé říši zakázán hned po zahájení války 1. září 1939. Za porušení zákazu hrozila káznice, při rozšiřování zpráv i trest smrti.

Večerní České slovo 2. září 1939.

"Zatýkání Čechů pro poslouchání zahraničního rozhlasu dále pokračuje. Přesto se horlivě pokračuje v poslouchání štvavých zpráv z Londýna a českého vysílání moskevského rozhlasu." Situační zpráva SD z 3. října 1940

"Oddělení státní policie v Praze před časem zatklo 20 příslušníků Protektorátu pro poslech zahraničního rozhlasu. Zatčení vesměs pocházejí z kruhů inteligence... Z této skupiny se 7 obžalovaných pravidelně scházelo v bytě a zesměšňovali Vůdce a Mussoliniho a jiné vedoucí státníky Říše..." Hlášení ze 7. listopadu 1941

   Mezi popravenými v pankrácké věznici od dubna 1943 do konce války se nachází 23 Čechů, odsouzených k smrti za "rozhlasové zločiny" - většinou šlo o souběh více věcí: namontování zařízení pro příjem, poslech cizího rozhlasu a rozšiřování jeho zpráv. Muži byli druhý den po vynesení rozsudku smrti fotografováni; osoby na fotografiích vědí, že budou popraveni:

Horní řada zleva doprava: Ladislav Červinka, František Frýba, Josef Gebert, František Jehlík.

Prostřední řada zleva doprava: Josef Klema, Oldřich Kněžík, Bohumil Končel, Karel Lachman.

Dolní řada zleva doprava: Oldřich Libenský, Jan Navrátil, Karel Nohejl, Václav Ruta.

Chybí fotografie Jiřího Fiedlera.

Horní řada zleva doprava: František Ryšavý, Jaroslav Sirový, Josef Tajmr, Vojtěch Travěnec.

Prostřední řada zleva doprava: Ladislav Vašta, Ladislav Vlčnovský, Jaroslav Výtvar, Miroslav Zajíc.

Dolní řada zleva doprava: Zdeněk Zapletal, Petr Zelinka.

   Pro výstrahu byly rozsudky často zveřejňovány protektorátním tiskem (zde z Lidových novin) nebo veřejnými oznámeními:

   Celkový počet Čechů odsouzených za "rozhlasové zločiny" k trestu smrti tak můžeme odhadnout na několik desítek - kromě uvedených 23 osob popravených na Pankráci ještě popravení v Brně a mimo území protektorátu - např. Bedřich Suchý se synem stejného jména z Obytce byli za přípravu velezrady ("poslechem nepřátelských štvavých zpráv připravovali odtržení Čech a Moravy od Říše") odsouzeni k smrti v Berlíně 31. května 1943 a popraveni na podzim téhož roku v Drážďanech. Spolu s nimi byla k mnohaletým trestům za poslech odsouzena řada dalších osob. Jak uváděla obžaloba:

"Obžalovaný Suchý vlastnil od května 1940 do svého zatčení zabavený rozhlasový přijímač. Krátce poté, co jej přinesl domů, se na něm pokusil naladit vysílání zahraničních rozhlasových stanic. Přitom narazil na londýnský vysílač. Poté, co jeho vysílání několikrát poslouchal sám, přizval k poslechu svého syna Bedřicha... Během doby se okruh posluchačů neustále rozšiřoval, přičemž zpočátku poslouchali jen dobří známí hostinského a jeho syna, potom pravidelní hosté a nakonec i příležitostní hosté. Celkem se podařilo zjistit, že v hostinci Suchého poslouchalo zahraniční zpravodajské vysílání trvale přes 50 osob."

   Násobně větší počet osob pak byl za poslech rozhlasu odsouzen k mnohaletým trestům. Řada dalších popravených osob měla poslech cizího rozhlasu jako jeden z vedlejších zločinů:

POPRAVY

   Stovky Čechů nacisté za války popravili - střelbou, oběšením i stětím gilotinou. Některé zde zveřejněné fotografie pořídili sami Němci pro vlastní potěšení:

Popravčí četa esesmanů a jejich oběti (snímek pořízen jedním Němcem).

Poprava českých partyzánů (fotografie pořízena jedním esesákem).

Praha - Pankrácká věznice (pankrácká sekyrárna)

   Jedním z popravišť v Protektorátu Čechy a Morava byla "pankrácká sekyrárna". V budově bývalé věznice krajského trestního soudu v Praze byla po okupaci zřízena policejní věznice gestapa. Na jaře 1943 tu byla vybudována popravčí místnost s gilotinou (sekyrárna), popravovalo se tu i oběšením. Předtím byli odsouzenci k smrti posílání zejména do Drážďan (asi 500 osob, za celou dobu války asi přes 800 osob). Popravy byly na Pankráci prováděny od 5. dubna 1943 do konce války - posledních 5 lidí bylo popraveno 26. dubna 1945. Po vypuknutí povstání 5. května 1945 bylo z cel smrti osvobozeno ještě 52 mužů a 3 ženy. Celkem bylo na Pankráci popraveno 1 075 osob (z toho 155 žen).

   Zápisky jednoho z vězňů, který byl chodbařem, informují o průběhu poprav:

   "Z přípravných cel odvádějí dva dozorci odsouzence do popravčí místnosti. Tam sedí za stolem státní zástupce, vládní rada a zapisovatel. Za odsouzencem se mezitím rozhrne opona a postaví se dva katovi pomocníci, kteří jej uchopí za ruce (které jsou vzadu spoutány), kat položí mu ruku zezadu před obličej, zakryje mu oči. Pak několik rychlých kroků do druhé místnosti, částečně kryté oponou. Státní zástupce má svůj stůl postaven tak, že může aktu popravy přihlížet. Tam porazí odsouzence na lavici a popravčí stroj se spustí.

   Popravčí stroj je prostý a důmyslný. Hlava přesahuje přes okraj lavice, čelo podepíná kožený pás, krk odsouzencův sevře ´španělský límec´. Následuje dopad nože. Celý akt popravy trvá něco přes minutu, zapisovatel zaznamenává přesný čas. Vše se děje v poklusu. Muži jsou popravováni v civilních kalhotách, ženy jsou oděny v sukni a košili s velkým výstřihem. Vlasy mají ostříhány a nahoru vyčesány. Hlava popraveného spadne do připravené plechové nádoby. Mrtvolu pak odnesou katovi pacholci na nosítkách do třetí místnosti, kde jsou již připraveny bedny na tělesné pozůstatky. Uprostřed místnosti je kanálek, kde nebožtík dokrvácí. Hlava popraveného je položena mezi nohy. Odvoz těl popravených je proveden večer hromadně nákladními auty do strašnického krematoria, kde po provedené kremaci je popel naházen do společné jámy."

   Za popravu a kremaci bylo pozůstalým účtováno 500 korun. Katův pomocník R. Týfa k chování odsouzených vězňů po válce vypověděl:

   "Většina vězňů se chovala před popravou velmi statečně a klidně. Jen někteří omdleli, když je předával státní návladní katovi. V takovém případě byl odnesen odsouzenec ve mdlobách na prkno u sekyry a sťat. Ostatní šli docela klidně, lehli si takřka sami na prkno u sekyry. Někteří volali na chodbě, když byli vedeni do popravčí místnosti ´Ať žije Stalin´, ´Pravda vítězí´ anebo pozdrav kamarádům na kobkách, nebo ´Ať žije Československo´ a podobně. Za podobné výkřiky byli od dozorců obvykle ještě na chodbách zbiti, ale i Kříž-Kreuz a také kat Weiss je políčkovali nebo bili rukama, aby mlčeli."

Pankrácká gilotina.

Místnost s rakvemi.

Místnost s posunovacími háky na věšení. Státní zástupce, vládní rada a zapisovatel popravě přihlíželi z přilehlé místnosti.

Brno - Kounicovy koleje

   Dalším z popravišť na českém území byly Kounicovy koleje v Brně. Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 tu gestapo vytvořilo policejní věznici, kterou prošlo několik desítek tisíc vězňů. Popravy se tu konaly od prvního stanného práva (28. září 1941) do konce války. Celkem bylo popraveno na 800 osob, poslední poprava proběhla 18. dubna 1945. Popravám někdy přihlíželi brněnští Němci.

   Popravy se prováděly oběšením nebo zastřelením (zejména v době stanného práva). Mezi bloky pod sgrafitem sv. Václava byly ke stěně umístěny pytle s pískem a dřevěné desky, na které byl odsouzenec uchycen tak, že spíše visel než stál. Popravčí četu střílející ze vzdálenosti 5 - 6 metrů tvořilo během prvního stanného práva 8 mužů. Během druhého stanného práva, kdy se popravovali dva odsouzenci naráz, střílelo 16 mužů (osm stálo a osm v pokleku). Popravčí četa měla střílet na hruď, oběť pak ještě dorážel ranou z pistole do hlavy velící důstojník. Mrtvá těla byla odvážena ke spálení do brněnského městského krematoria.

Dvorek Kounicových kolejí, kde byli vězni věšeni nebo stříleni.

Opět dvorek Kounicových kolejí přeměněný v popraviště.

"Dne 16. dubna 1945 byl na dvoře právnické fakulty v Brně popraven gestapák untersturmführer Mayer, který si chtěl zajistit beztrestnost tím, že navázal v poslední chvíli styk s partyzány. Mayera museli obesit, ačkoliv se bránili, z Kounicových kolejí přivezení vězňové Reis a Klein, kteří byli ihned po popravě zastřeleni ranami do týlu a zahrabáni společně s Mayerem v jámě na dvoře Kounicových kolejí. Uprostřed exhumovaný Mayer, po stranách ubožáci Reis a Klein, kteří museli zemřít, aby se svět nedověděl, že také mezi gestapáky byli zrádci." Fotografie a dobový text pocházejí z knihy Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945.

Další místa, kde docházelo k popravám Čechů

   Značná část odsouzených k smrti byla popravena mimo české území v koncentračních táborech (zejména Mauthausen) a věznicích. Šlo zejména o věznice v Berlíně-Plötzensee, Drážďanech, Vratislavi (Breslau), Waldheimu, Bayreuthu, Budyšíně, Ebrachu, Wohlau, Zwickau, Lipsku, Straubingu, Mnichově, Ambergu ad.

   Jenom v Plötzensee nacisté popravili 677 Čechů. V Drážďanech bylo popraveno 846 Čechů. V Breslau Němci popravili minimálně 688 Čechů a dalších 67 zde zemřelo na následky věznění.

Ukázka účtu za popravu (300 říšských marek). Odbojář Vojtěch Vrňata byl popraven v Berlíně 8. září 1943 v 5.25 hodin.

Veřejné popravy

   Tyto popravy se v protektorátu prováděly např. při protipartyzánských akcích. V listopadu 1944 státní ministr SS-Obergruppenführer K. H. Frank nařídil, aby zajatí "bandité" byli pro výstrahu veřejně věšeni a jejich těla byla na šibenici ponechána po dobu 48 hodin, na což mělo dohlížet české četnictvo:

   "Jako odstrašující prostředek proti banditům v pohraniční oblasti je nutno ihned podrobit krátkému řízení větší počet banditů polapených v pohraniční oblasti, jakož i jejich pomahačů a osob, které uprchly z práce a o kterých se dá předpokládat, že se chtějí přidat k banditům, a veřejně je pověsit v místech nebo okolí míst, ve kterých se bandité dopustili přepadu. Popravení zůstanou viset veřejně na šibenici 48 hodin a budou po patřičném oznámení hlídáni českým četnictvem, aby se v každém případě zabránilo jejich odříznutí. Povolení k provedení zvláštního řízení (sonderbehandlungu) si vyžádejte osobně telefonicky u mne. Služebny v pohraniční oblasti je třeba výslovně upozornit na to, že z politického hlediska je žádoucí, aby v nejbližších dnech byl proveden větší počet takových exekucí a z tohoto důvodu má přestat předávání (dopadených osob) soudům."

Esesmani se chystají popravit českého občana na telegrafním sloupu.

Dva partyzáni oběšení ve Sloupu u Blanska 20. ledna 1945.

V Lískovci (okres Frýdek-Místek) bylo 3. září 1943 veřejně oběšeno pět mužů poté, co zde byl 1. září 1943 proveden první úspěšný trhavinový útok na projíždějící vlak v protektorátu. Gestapo nebylo schopno odhalit skutečné pachatele, proto bylo pro výstrahu oběšeno pět mužů z okolních obcí (Z. Žáček, J. Ermis, J. Lichnovský, J. Drozd, B. Janáček) zatčených již dříve pro jinou odbojovou činnost.

Výstřižek z protektorátních novin oznamující popravu Čechů.

Neúplný seznam veřejných poprav v Protektorátu Čechy a Morava

• ​V Horním Těrlicku byl 23. ledna 1942 veřejně oběšen polský odbojář F. Trela.

• V Těšíně bylo 20. března 1942 za přítomnosti asi deseti tisíc nahnaných obyvatel oběšeno 24 odbojářů.

• Na Kobyliské střelnici v Praze byli 8. července 1943 zastřeleni čtyři protektorátní četníci (J. Jirásek, J. Bojas, F. Rajmon, F. Famfulík) zapojení do odboje. Popravě muselo pro výstrahu přihlížet 150 příslušníků protektorátního četnictva.

• V Lískovci (okres Frýden-Místek) bylo 3. září 1943 veřejně oběšeno pět mužů poté, co zde byl 1. září 1943 proveden první úspěšný trhavinový útok na projíždějící vlak v protektorátu. Gestapo nebylo schopno odhalit skutečné pachatele, proto bylo pro výstrahu oběšeno pět mužů z okolních obcí (Z. Žáček, J. Ermis, J. Lichnovský, J. Drozd, B. Janáček) zatčených již dříve pro jinou odbojovou činnost.

• V Mostech u Jablunkova bylo 26. října 1943 veřejně oběšeno 10 lidí.

• V Návsi u Jablunkova bylo 14. února 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.

• V Poličné byl na lípě u Bečvy 11. května 1944 oběšen odbojář S. Mikolášek. Tělo bylo na stromě ponecháno 24 hodin.

• V Oldřichovicích bylo 5. června 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.

• V obci Jedlí (okres Šumperk) byli 10. července 1944 veřejně oběšeni tři odbojáři (J. Filip, V. Juránek, M. Pavlík).

• V Horní Suché bylo 18. července 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.

• V Petřvaldě bylo 11. září 1944 veřejně oběšeno 5 lidí.

• U mostu přes Bečvu v Novém Hrozenkově byli 16. září 1944 veřejně oběšeni V. Koňařík a O. Neumann, kteří se pokusili přejít hranice na Slovensko. Jejich těla byla pro výstrahu na šibenici ponechána po dobu 24 hodin.

• V Zubří (okres Vsetín) byl 5. listopadu 1944 veřejně oběšen V. Procházka, druhý zajatec V. Sedlák se před popravou pokusil utéct a byl zastřelen. Procházkovo tělo zůstalo na stromě viset 48 hodin.

• V Ostravici v osadě Mazák byl 8. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšen J. Rogovský, který převáděl prchající přes protektorátní hranici.

• V Růžďce bylo 9. listopadu 1944 na stromech veřejně oběšeno pět mužů, kteří se pokusili přejít hranice na Slovensko (Z. Dvořák, S. Prokeš, V. Indruch, A. Zouhar, J. Král). Těla zůstala viset na místě 48 hodin s nápisy, že šlo o "bandity terorizující pokojné obyvatelstvo".

• V Dolní Bečvě byli 9. listopadu 1944 před školou veřejně oběšeni čtyři odbojáři (V. Kolanda, J. Jurča, K. Bubla, Š. Králíček). Těla byla na šibenici ponechána 48 hodin.

• V Kunovicích byli 9. listopadu 1944 na stromech veřejně oběšeni čtyři partyzáni a jejich pomocníci (J. Faldyn, F. Kubala, K. Kurečka, K. Šuchta). Těla zůstala na místě viset 48 hodin.

• V Poličné byli 12. listopadu 1944 na lípě u Bečvy veřejně oběšeni partyzáni J. Mazal a M. Ondrašík.

• V Čeladné byli 23. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšeni dva pomocníci partyzánů (O. Machander, K. Vinkler), těla zůstala na místě viset 48 hodin s nápisem "Pomáhal jsem banditům".

• V Dolní Bečvě byl 23. listopadu 1944 na stromě před zraky manželky a dětí veřejně oběšen O. Tošenovský, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem "Pomáhal jsem banditům".

• V Prostřední Bečvě byl 23. listopadu 1944 veřejně oběšen O. Šimurda, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem "Pomáhal jsem banditům".

• Ve Velkých Karlovicích byl 23. listopadu 1944 na stromě veřejně oběšen D. Dvořák, tělo zůstalo na místě viset 48 hodin s nápisem "Pomáhal jsem banditům".

• V Držkové byl v prosinci 1944 na stromě veřejně oběšen partyzán T. Mimochodka s cedulí "Byl jsem partyzán. Tak skončí každý, kdo jim slouží".

• V Morávce byli 12. prosince 1944 na stromě veřejně oběšeni J. Kulhánek a S. Potiuk, kteří se pokusili přejít slovenskou hranici.

• V Černé Hoře byl 20. ledna 1945 veřejně oběšen neznámý partyzán.

• Ve Sloupu (okres Blansko) byli 20. ledna 1945 veřejně oběšeni dva neznámí partyzáni.

• Při potlačování povstání ve Velkém Meziříčí byl 7. května 1945 na náměstí oběšen předseda Revolučního okresního národního výboru Jindřich Nováček s nápisem "Já jsem připravoval ve službách bolševismu smrt a zkázu ve Velkém Meziříčí".

• V Mladé Vožici byl brzy ráno 7. května 1945 na lípě před kostelem oběšen člen Národního výboru Václav Vaniš. Tělo na stromě viselo až do večera 8. května 1945.