Zde stávaly Ležáky. Mlýn a chaloupky na stráni byly srovnány se zemí. Zbyly pouze kůlny a budovy, patřící k lomu.

zdroj informací v tomto článku ZDE

   Zatímco o Lidicích vědí Češi hodně, vypálení Ležáků zůstává v jejich stínu. Nespravedlivě. Právě Ležáčtí aktivně pomáhali parašutistům vyslaným ze Západu. Důvody, proč se na osadu na Chrudimsku "pozapomnělo", lze paradoxně hledat právě v tom - minulý režim takové hrdiny nepotřeboval.

   Ležáky, nazývané podle potoka Ležák, byly osadou chudých kameníků a drobných chalupníků. Tvořilo ji osm domků. Kolorit ležáckého údolí dotvářel mlýn, který však patřil pod Miřetice. 15. březen 1939 - den okupace českých zemí - a 27. září 1941 - den nástupu zastupujícího říšského protektora Reinhardta Heydricha do vedení Protektorátu Čechy a Morava - to jsou dva předstupně tragédie, nejen ležácké.

   V noci na 29. prosince 1941 dopravil britský letoun Halifax s kanadskou a anglickou posádkou do protektorátu tři skupiny parašutistů: Antrophoid (Jan Kubiš a Jozef Gabčík měli za úkol zneškodnit zastupujícího říšského protektora Heydricha), Silver B (V. Škácha, J. Zemek) a Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček). Ani poslední skupina nebyla vysazena přesně dle plánu místo u Heřmanova Městce až u Poděbrad. Valčík se po mnoha nesnázích dostává s radiostanicí Libuše do Pardubic, kde se znovu setkává s Bartošem a Potůčkem.

   Obrací se na bývalého poručíka čs. armády Jindřicha Vaško, správce lomu Hluboká u Dachova, vzdáleného jen několik set metrů od Ležáků. Nájemcem Lomu je František Vaško. Vysílačce, obsluhované Potůčkem, poskytli úkryt ve dvojitém stropě strojovny lomu. Od poloviny ledna 1942 začala vysílačka každou noc podávat depeše zpravodajského, vojenského i hospodářského charakteru. Dalším stanovištěm vysílačky se staly lázně Bohdaneč a Mnětice u Pardubic. V polovině dubna 1942 se do lomu Hluboká vrátila, telegrafista Potůček se usadil u mlynáře Švandy v ležáckém mlýně. Spolupracuje i vrchní strážmistr Karel Kněz z četnické stanice ve Vrbatově Kostelci se svými podřízenými.

Pardubické Gestapo.

   27. května 1942 se uskutečnila operace, provedená čs. paradesantním výsadkem Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, při níž zneškodnili zastupujícího říšského protektora Reinhardta Heydricha. O den později je znovu vyhlášeno stanné právo v Praze a následující den v celém protektorátu. Hitler dává K. H. Frankovi souhlas k likvidaci obce Lidice, vyvraždění mužů a odvlečení žen a dětí, k vypálení obce a jejímu srovnání se zemí. Vysílací stanice Libuše přes stoupající teror volá Londýn a podává naší vládě zprávy, většinou tragické. Vysílačka mění často svůj pobyt, nakrátko byla umístěna i ve věži Včelákovského kostela, odkud se vrací do ležáckého mlýna.

   Nacisté vlákali do léčky škpt. Václava Morávka. Ten se na útěku zastřelil, avšak v dokumentech, jichž se předtím zbavil, nalezli gestapáci fotografii J. Valčíka. Podle razítka na zadní straně identifikovali někdejšího číšníka pardubického hotelu Veselka. Valčíkovi se podařilo utéci na Moravu, podílí se na operaci na zneškodnění Heydricha. Společně s ostatními účastníky operace nalezl 18. června v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze smrt. Nacisté tušili Valčíkovo spojení s ilegální vysílačkou, ale důkazy chyběly.

   16. června se pražskému gestapu přihlásil Karel Čurda. Na základě jeho udání následuje vlna zatýkání. Bartošovi spolupracovníci manželé Krupkovi jsou zatčeni 17. června v Polici nad Metují. Luděk Matura podniká třicetikilometrovou cestu na kole do ležáckého mlýna, aby varoval Jiřího Potůčka a pomohl odvézt vysílačku přes Mnětice do Bohdašína a Končin u Červeného Kostelce. Devatenáctiletý Jan Třísko z Vrbatova Kostelce předává varování strážmistra Kněze mlynáři Švandovi. V pátek 19. června provádějí příslušníci pardubického gestapa důkladnou kontrolu přihlášek k pobytu v Miřeticích a Louce, kam Ležáky katastrálně patřily. Navštěvují i lom Hluboká. Ráno 20. 6. byl v Pardubicích zatčen majitel lomu František Vaško s manželkou.

   V neděli 21. 6. jsou zatčeni mlynář Jindřich Švanda a mechanik z lomu Hluboká Karel Svoboda. Na kpt. Bartoše je nastražena past. Při pronásledování ulicemi Pardubic se postřelí, krátce nato umírá.

   V pondělí ráno 22. 6. se při služební pochůzce poblíž Habrovče zastřelil vrchní strážmistr Karel Kněz. Gestapo prohledává ležácký mlýn. Odjíždějí do Včelákova pro bratra mlynářovy dcery Josefa Šťulíka. Protože není doma, dávají podmínku: nepřihlásí-li se do stanovené hodiny, bude celý Včelákov srovnán se zemí. Později zatkli i Marii Šťulíkovou, rodiče Františka a Františku Pelikánovi a čtrnáctiletého Václava.

   Dne 23. června 1942 Gerhard Clages získává v Praze souhlas s likvidací Ležáků.

   24. června je zmobilizována ochranná policie z Pardubic a četnictvo i posily z Hradce Králové, několik stovek mužů. Kolony aut se blíží k Ležákům z obou stran od Dachova i od Dřeveše. Území obklíčili nacisté s těžkými kulomety. Na znamení Waltera Lehneho začíná útok několika stovek ozbrojenců na bezbranné Ležáky. Obyvatelé zastižení v osadě jsou spolu s dělníky z Černíkova lomu shromážděni v lomu u silnice. Pro děti do včelákovské školy a do Skutče odjíždějí policejní hlídky. Po důkladné kontrole přihlášek k pobytu jsou vyhnáni přebývající. Celkem 33 dospělých a 13 dětí je odvezeno do Pardubic. Vše cennější je gestapem uloupeno, osada zapálena. Na místě osady zůstalo jen údolí plné dýmu.

   Na Zámečku v Pardubicích bylo 13 dětí označeno cedulkami s osobními daty, většina oddělena od matek a odvezena do pražského Rasového a osídlovacího úřadu. Na pardubické popraviště byly odváděny nejdříve ležácké ženy, potom muži. Až do svítání jsou pak těla odvážena za ozbrojeného doprovodu do tamního krematoria. Popel je gestapem zabaven a rozmetán, jen část z něj zaměstnanci dokáží uschovat.

   Oficiální zpráva tisku z 26. 6. 1942: "Dne 24. června byla osada Ležáky u Louky (okres Chrudim) srovnána se zemí. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni. Obyvatelstvo přechovávalo české parašutisty, kteří měli vedoucí účast na přípravách atentátu na SS-Obergruppenführera Heydricha, a pokoušelo se je zachránit před policejním zakročením." Poslední zprávu do Londýna odesílá Potůček z úkrytu v Bohdašíně 26. června: "Ležáky u Vrbatova Kostelce, kde jsem byl se svojí stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé, kteří mi pomáhali, byli zatčeni. Příští vysílání ve 23. hodin 28. června." Nedošlo k němu, u obce Trnová byl zastřelen strážmistrem Půlpánem. Ke stržení trosek došlo až před vánocemi 1943.

Osud ležáckých dětí

Ležácké děti byly z Pardubic večer převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde byly roztříděny. Sestry Jarmila (* 13. listopad 1939) a Marie (* duben 1941) Šťulíkovy byly uznány schopnými poněmčení a předány do německých rodin pod cizími jmény a vyhlazení Ležáků přežily. Jarmila se dostala do rodiny zemědělského inženýra Rudolfa Paetla na území Polska. Po válce rodina sama nahlásila, že opatruje dítě určené k poněmčení. Marie byla umístěna do rodiny německého úředníka v Poznani. Až po válce je přivezl zpět policejní inspektor Josef Ondráček.

Sestry Jarmila (vlevo) a Marie Šťulíkovy po návratu do vlasti.

   Zbylých jedenáct bylo 25. července předáno gestapu, načež byly zavražděny patrně ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Zde byly v létě 1942 zplynovány stovky polských dětí a také 82 dětí z Lidic a 11 dětí z Ležáků.

Zavražděné děti z Ležáků (v závorce za jménem je uveden věk v době zavraždění):

První řada zleva doprava: Bohumila Švandová (+ 2 roky), Břetislav Tomek (+ 13 let), Emilie Švandová (+ 3 roky).

Druhá řada zleva doprava: Jaromír Mrkvička (+ 1 rok), Jiří Sýkora (+ 9 let), Marie Hrdá (+ 12 let).

Třetí řada zleva doprava: Marta Čechová (+ 15 let), Milada Sýkorová (+ 3 roky), Oldřich Dušek (+ 9 let).

Čtvrtá řada zleva doprava: Pavel Sýkora (+ 1 rok), Stanislav Klapka (+ 13 let).

   2. července 1942 bylo popraveno na zámečku v Pardubicích dalších 40 osob, jež pomáhali Bartošově parašutistické skupině, mezi nimi mlynář Jindřich Švanda z ležáckého mlýna se ženou i jejím bratrem, oba bratři Vaškové, Karel Svoboda a další.

   Gestapácký komisař Gerhard Clages byl za akci Ležáky povýšen a přeložen do Budapešti, zemřel 15. 10. 1944.

   Minulý režim nerad připouštěl hrdinství, nepoddajnost, odvahu a odbojnost obyčejných lidí, zvlášť ve spojení se západním odbojem.

Zde stával Švandův mlýn.

Vypálené Ležáky. Pohled od mlýna.

Vypálené Ležáky. Pohled od mlýna.

Vypálené Ležáky.

Vypálené Ležáky.

Vlevo od silnice je opuštěná jáma lomu, kde byli shromážděni obyvatelé Ležáků před odvezením. Fotografie z roku 1945.

Tomkův domek.

Tomkův domek po vypálení.

Strojovna lomu Hluboká. V prvních dveřích vlevo, ve dvojitém stropě, byla ukryta Potůčkova vysílací stanice. Fotografie z roku 1945.

Prozatímní prostý památníček v Ležákách, 1945.

Pohled na Ležáky od Černíkova lomu.

Partyzáni z okolních lesů připomněli v revolučních dnech prchajícím Němcům i kolonám zajatců jejich čin touto tabulí, 1945.

Ležácký mlýn, snímek asi z roku 1915.

Ležácký mlýn po vypálení.

Ležácká kalvarie. V popředí jsou památníčky na místech, kde bývalý domky.

Kobka ve sklepení Zámečku, kde bývali zatčení při vyslýchání mučeni.

Jedna z cel v podzemí Zámečku, kde byli drženi před popravou obyvatelé Ležáků.

Úlomky lebečních kostí, jež byly nalezeny na popravišti u Zámečku, 1945.

Popraviště u Zámečku; takto bylo prozatímně upraveno ihned po osvobození.

Spodky rakví, v nichž byli odváženi z popraviště do krematoria mrtví hrdinové z Ležáků, 1945.

Fotografie originálu konfiskačního opatření.

Fotografie kartotečních lístků z Gestapa v Pardubicích s daty o odsouzení a popravě manželů Švandových z Ležáků.

Domek čp. 58 v Miřeticích, kde bydlel v rohové světnici s okny u manželů Svobodových Jiří Potůček.

Na místě, kde stával mlýn, byl po osvobození navršen prostý památníček z kamení. V popředí je roztříštěná deska, jež hlásala renovaci mlýna před 100 lety a jako jediný němý svědek přetrvala i nacistické ničení.

Památníčky z prostého kamení byly po válce vybudovány v místech, kde stávaly domky.