Exhumace těl zavražděných v hromadných hrobech v koncentračním táboře Litoměřice.

   Aussenkommando Leitmeritz, Arbeitslager Leitmeritz - nebo také SS Komando B5. Koncentrační tábor Litoměřice byl pobočkou KT Flossenbürg. KT Flossenbürg byl táborem, který převzal největší počet vězňů koncentračního tábora Gross-Rosen. Pro uskutečnění stavebního projektu Richard I a Richard II v Litoměřicích byl potřebný velký počet pracovních sil. Organizace SS, která stavbu projektovala a řídila, zajišťovala rovněž hlavní pracovní sílu. Vedle německých, českých a zahraničních dělníků to byli především vězni koncentračních táborů, kteří měli stavbu provést a posléze i v nových provozech pracovat.

   Potřeba vězeňského pracovního komanda si vynutila zřízení tábora přímo v Litoměřicích. Vznikla tak další pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Pro vybudování koncentračního tábora se jako nejsnadnější řešení ubytování vězňů nabízelo využití nepoužívaných objektů v někdejších Dělostřeleckých kasárnách Československé armády (v současnosti již několik let zrušená kasárna pod Radobýlem). Kasárna se nacházejí prakticky v těsném sousedství továrny Richard. Vlastní kasárenské budovy, kde byli dříve ubytováni vojáci, sloužili komandatuře tábora, strážnímu mužstvu, případně ubytování zahraničních dělníků. Pro vlastní koncentrační tábor (k umístění vězňů pracovního komanda) byly využity původní velké budovy sloužící předtím jako vojenské jízdárny, stáje, seníky a sklady.

Další podrobnosti o koncentračním táboře Litoměřice ZDE.

OSVOBOZENÍ VĚZNI KT LITOMĚŘICE V ROCE 1945

TRANSPORTY

   Od 25. 3. 1944 do 20. 4. 1945 bylo do koncentračního tábora Litoměřice transportováno přibližně 13 890 vězňů. Probíhaly i transporty práceneschopných a nemocných vězňů z KT Litoměřice do (převážně) likvidačních táborů.

Příjezdy transportů

   Při několik dní trvajících transportech v otevřených vagonech umírali vězni vysílením a mrazem. Mrtvoly zemřelých vězňů byly z vagónu vyneseny teprve na stanici v Litoměřicích. Při vystupování vyčerpaných vězňů byli ti, co nebyli schopni se zvednout a vystoupit, zastřeleni. Tím však vraždění nekončilo - během transportu pochodového útvaru vězňů z nádraží do tábora v Litoměřicích střílel doprovod stráží SS vysílené vězně, jejichž těla byla ponechána u cesty až do doby, než pro ně přijel vůz, který už měl naložená těla z nádraží.

   První transport, který byl umístěn přímo v litoměřickém táboře, přijel 31. 5. 1944 z kmenového tábora v Gross Rosenu. Celkem 910 vězňů tohoto transportu bylo umístěno ve zděných budovách zatím jen částečně zařízeného a organizovaného tábora. Transport dostal nová flossenbürgská čísla v rozmezí 10 000 - 12 000. V táborové kartotéce je tento transport označen písmenem "G".

Vězni transportovaní začátkem května 1945 z KT Flossenbürg do Litoměřic.

Takto končil každý transport přivážející další a další vězně KT Litoměřice...

OBĚTI

Nahlédněme do části jednoho z protokolů Národního archívu, kde se mj. uvádí, že:

 ... Pro období od 7. 7. 1944 do 16. 11. 1944 není zatím k dispozici žádný doklad o počtu zemřelých v táboře. Je možno usuzovat pouze odhadem, s přihlédnutím k počtu vězňů v táboře, a k údajům o předchozí a následující úmrtnosti. Odhadem tedy za dobu čtyř měsíců zemřelo asi 500 vězňů.

• V době od 16. 11. 1944 do 14. 4. 1945 jsou úmrtí zaznamenána v knize o stavu vězňů v táboře - celkem       2 852 zemřelých.
• V měsíci listopadu 1944 činila denní úmrtnost 4 - 10 vězňů.
• V prosinci 1944 až v únoru 1945 zemřelo denně v průměru 20 - 30 vězňů.

​   Nejvyšší denní úmrtnost je zaznamenána v knize o stavu vězňů v táboře dne 16. 12. 1944, kdy zemřelo 54 vězňů, a dne 24. 12. 1944 (Štědrý den), kdy zemřelo 50 vězňů, převážně následkem několikahodinového nočního stání na tzv. "Apelplatze" v táboře...

• V měsíci březnu 1945, po vypravení dvou transportů vězňů nemocných tyfem do Bergen Belsenu, klesla úmrtnost na 7 - 10 vězňů denně.

​   Pro přehled úmrtnosti koncem války chybí zatím rovněž záznamy. Evidence v táboře se již nevedla. Po osvobození zemřelo na následky věznění v Litoměřicích 98 vězňů.

Tolik zkrácený výběr jednoho z protokolů Národního archivu...

   Koncentračním táborem Litoměřice prošlo asi 18 000 vězňů určených na výstavbu továrny. Je odhadováno, že nejméně 4 500 vězňů se nikdy nedočkalo konce války... (Některé odhady v počtu zemřelých dokonce uvádějí až       10 000 mrtvých vězňů!).

   Jak potvrdil ing. Matko, který jako vězeňský písař vedl táborovou kartotéku, v litoměřickém táboře - stejně jako ve všech ostatních koncentračních táborech - se do úředních záznamů nesměla uvádět skutečná příčina smrti. Jako úřední příčina úmrtí byla nejčastěji uváděna: srdeční slabost, mrtvice, tuberkulóza, otrava krve, úplavice, flegmóna, zánět střev a ve čtyřech případech zastřeleni na útěku. Byli to: Ruschov Boris, narozen 6. 7. 1922 Saratov; Winter Stanislav (další údaje nezjištěny); Rossi Antonio, narozen 6. 4. 1926; Stasiuk Evgen, narozen 1915.

Popravy

   Fyzická likvidace vězňů byla každodenním jevem a počet obětí šel do desítek. Pomineme-li úmrtí při otrocké práci v podzemí továrny Richard, musíme též připomenout popravy v areálu tábora. Popravovalo se prakticky za každý drobný prohřešek a "vynalézavost" strážných a kápů byla opravdu velká. Počínaje zastřelením vězně za pokus o sebrání brambory v krechtu, či utržení jablka při pochodu do práce. Na denním pořádku bylo též ubíjení vězňů třeba i jen tak ze zábavy, polévání studenou vodou a ponechání vězně nahého v mrazu, utopení v sudu s vodou až po popravu oběšením. Tento druh popravy se vykonával prakticky na každém místě v areálu KT. Trest smrti oběšením se vykonával např. na přenosné šibenici. Což byl třeba balkon ošetřovny, nebo na nároží vězeňských baráků, kde bylo připevněno břevno sloužící dříve na vytahování sena pro koně.

   Podle výpovědí nesměl být popravě přítomen nikdo z vězňů. Důstojník SS přečetl vězni rozsudek. Popravu oběšením vykonával kápo. Po exekuci nastoupili ostatní vězni na apel plac a museli okolo oběšených spoluvězňů pochodovat. Popravy oběšením se neprováděly výhradně pouze na vězních KT Litoměřice. V táboře byla například popravena i žena sloužící německé rodině na statku v Lovosicích. Během práce v podzemí docházelo k mnoha veřejným popravám. Dva vězni se během práce schovali ve štole. Když se to zjistilo, přijeli z tábora příslušníci SS, kteří ze skupiny pracujících vybrali několik vězňů a před očima ostatních je zastřelili. Lagerführer Panicke několikrát zastřelil vysílené práceneschopné vězně, kteří se schovávali za barákem.

Hromadné hroby

   Po válce v areálu kasáren proběhla v roce 1946 exhumace obětí ze sedmi hromadných hrobů. Těla byla uložena v primitivních rakvích nebo zabalena v pokrývkách bez oděvu. Rovněž na konci bývalého jezdeckého cvičiště byl odkryt 40 metrů dlouhý protitankový příkop, v němž bylo v několika vrstvách naházeno 723 těl...

Protitankový příkop v areálu koncentračního tábora Litoměřice byl ke konci války využit jako jeden z několika hromadných hrobů.

Pohled do otevřeného hromadného hrobu v areálu koncentračního tábora Litoměřice:

Ohledávání obětí exhumovaných z hromadného hrobu:

Pouhé čtení protokolu nestačí... nestačí k tomu, aby bylo možné představit si, co dokáže tvor, který se hrdě nazývá člověkem.

Pohřbívání těl po provedené exhumaci:

Takto skončila část vězňů koncentračního tábora Litoměřice; nález hromadného hrobu (pravděpodobně) u železničního nádraží Lovosice: