Černá kniha komunismu II.

Fotografie s kompletními texty

Mao Ce-tung a čínští komunisté se chopili moci v roce 1949. V roce 1958 zahájili "Velký skok vpřed", který měl urychlit rozvoj průmyslu, ale celá akce měla za následek krutý hladomor. Zatímco komunističtí předáci (zde Mao a Pcheng Čchen) pózují pro propagandistické fotografie, podle odhadů umírá na 30 000 000 Číňanů.

S "velkou proletářskou kulturní revolucí", zahájenou v roce 1966, se všechno vrací do Maových rukou, ale rozpoutá tím skrytou občanskou válku, v jejímž průběhu rudí gardisté ničí, ponižují, lynčují a vraždí. Na snímku historik Čchien Pcho-Tsan, vystavený mstě agitátorů.

"Nepřátelé lidu", tedy každý, koho tak označí zfanatizované tlupy, jsou tupeni, týráni, často i popraveni. Na snímku poprava bohatého venkovana za "vykořisťování rolníků".

Peking, 1973. Přítomnost Leninova a Stalinova portrétu (Stalina Mao nazval "velkým přítelem čínského lidu") ukazuje, že přes sovětsko-čínský konflikt zakladatelé SSSR představují pro čínský komunistický režim jednoznačné autority.

Moc se musí inscenovat. Vedoucí činitelé KS Číny sledují z výše hradeb Zakázaného města občany lidové republiky shromážděné na náměstí Nebeského klidu. Vzdálenost, která je dělí od shromážděného lidu, ukazuje povahu režimu.

Agitačně-propagandistická akce rudých gardistů na náměstí Nebeského klidu. Na mnohé z nich dopadla represe, když Mao usoudil, že dosáhl svých cílů. Po letech někteří z nich podali svědectví o tom, jak probíhala "kulturní revoluce", a po Maově smrti se zapojili do zápasu o "pátou modernizaci": o demokracii.

Pekingští studenti - jiná generace - na jaře 1989 obsadili náměstí Nebeského klidu. Nad všemi požadavky převládá demokracie, kterou symbolizuje socha umístěná před Maovým portrétem.

Po několika týdnech se moc rozhodla použít sílu proti studentskému hnutí, které získávalo podporu obyvatel. Tanky zaujaly pozice a v noci na 4. června zničily studentské tábořiště. Tisícovka studentů byla při akci zabita.

Čínský disent nekapituloval. Jeho symbolem je bývalý rudý gardista Wej Ťing-šeng, poprvé odsouzený k patnácti rokům vězení za "kontrarevoluční zločiny". V prosinci 1995 byl znovu odsouzen na dalších čtrnáct let.

Čína má také vlastní gulag: lao-kaj, rozsáhlou soustavu vězeňských továren, využívajících pracovní sílu vězňů. Výrobky jsou často určené pro vývoz. Harry Wu, vězněný 19 let bez soudu za kritiku sovětské intervence v Maďarsku, dokázal shromáždit pozoruhodnou dokumentaci. Zde dva tajně pořízené snímky.

Na jaře 1968 zahájil Severní Vietnam rozsáhlou ofenzivu proti Jihu. Vojsko Viet Minhu obsadilo město Hue. Když síly Jižního Vietnamu dobyly město zpět, objevily obrovské jámy plné mrtvol.

Výjev z komunistického převýchovného tábora ve Vietnamu. Cíl "převýchovy" je zcela zvláštní: vězeň je nucen schvalovat systém, který jej vězní, a přijmout ideologii svých utlačovatelů.

Poprava "kontrarevolucionáře" je pro komunisty příležitostí, jak využít výchovné působení teroru a prosazovat svůj politický a společenský systém.

Vítězství a zavedení komunistického režimu v Jižním Vietnamu v roce 1975 vyvolalo masový odchod Vietnamců, kteří se cítili ohroženi. Boat people prchají na jakémkoli plavidle a před životem v nové diktatuře dávají přednost často smrtelnému nebezpečí na moři a nelítostným pirátům.

Kambodža, duben 1975. Rudí Khmerové vítězně vstupují do Phnompenhu. Tito mladí bojovníci, patnácti - až šestnáctiletí chlapci, se stanou nástrojem politiky bratra č. 1, Pol Pota, který se rozhodl, že v hlavním městě nezůstane žádný z jeho obyvatel.

Po zhroucení polpotovského režimu nová provietnamská vláda zřídila "muzeum genocidy", kde jsou vystaveny tisíce lebek neidentifikovaných obětí rudé khmerské hrůzovlády.

Vězení v Tuol Slengu, bývalá škola, jedno z nejúděsnějších míst, kde se mučilo a popravovalo. Před krutou popravou byl každý vězeň - dítě, žena, muž, stařec - vyfotografován.

"Obvykle jsem snímky pořizoval hned po příjmu vězňů, ale nejdřív se jim přišpendlilo číslo, někdy přímo do kůže, když dorazili svlečeni do půl těla." (fotograf)

Pol Pot, jeho nejbližší soudruzi a rodina se ještě v roce 1986 nechávali vyfotografovat. V červenci 1997 však Pol Pota jeho nejbližší pobočníci postavili před pseudotribunál v soudní frašce diktované politickými záměry.

Rudí Khmerové, chránění minovými poli, si v Kambodži udržují ozbrojené základy. V této zemi je nejvyšší počet zmrzačených osob, především mezi dospívajícími a dětmi.

Castro umlčel a spoutal občanskou společnost prostřednictvím Výborů na obranu revoluce (CDR), které tvoří hustou síť, umožňující kontrolovat města i venkov. Lidové tribunály, které se většinou scházejí v místnostech výborů (na snímku, v červnu 1974), jsou nezbytným doplňkem těchto udavačských orgánů, špehujících v domácnostech.

Kubánští balseros existovali dříve než vietnamští boat people. Desetitisíce se jich pokusily opustit ostrov na plavidlech zhotovených z nalezeného materiálu. Tisíce jich na moři přišlo o život.

Fidel Castro ve společnosti Edéna Pastory, nazývaného "velitel Nula", nejproslulejšího vůdce sandinovské gerily bojující proti diktátorovi Somozovi. Pastora se později stal jedním z nejzarputilejších odpůrců sandinovské moci v Managui, která hodlala importovat do země sovětský systém. Zahájil proti režimu novou gerilovou válku, trvající až do roku 1986 (fotografie dole).

Peruánská teroristická organizace Světlá stezka, hlásící se k maoismu, bez váhání masakruje rolníky, kteří se jí odmítají podrobit. Ve vesnici Mazamari jich bylo zavražděno 72; na snímku hlava jedné z obětí.

Etiopie, 14. září 1979. Předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin při návštěvě v Addis Abebě u příležitosti 5. výročí uchopení moci Mengistu Haile Mariamem. Diktátorův režim se inspiruje sovětským komunismem. Strana pracujících Etiopie chce být dědičkou "Velké říjnové revoluce".

V polovině 80. let postihlo Etiopii sucho a vypukl hladomor. Mengistu používal "potravinovou zbraň" k organizaci přesunů obyvatelstva - Etiopané se tak stali rukojmími "politiky reorganizace prostoru".

Lidové hnutí za osvobození Angoly, podporované Sověty již v roce 1974, přišli v roce 1975 posílit kubánští "dobrovolníci". Desetitisíce jich budou bojovat proti nemarxistickým hnutím soupeřícím s MPLA až do svého postupného odchodu, zahájeného v lednu 1989.

27. prosince 1979 vstoupila sovětská vojska do Afghánistánu na výzvu komunistů neschopných zvládnout situaci. Začala tak jedna z nejkrutějších koloniálních válek. Sověti, kteří narazili na všeobecný odpor, uplatnili taktiku "spálené země" a ničili města i vesnice. Děti byly prvními oběťmi nášlapných min. Za deset let Rudá armáda způsobila smrt 1 - 1 500 000 lidí, z toho 90 % mezi civilním obyvatelstvem.

Martva droga, Dráha smrti. V roce 1949 nechal Stalin zahájit stavbu železničního spoje severně od polárního kruhu mezi Sachelardem a Igarkou. Transparent hlásá: "Vpřed ke komunismu". Stavba byla opuštěna ihned po diktátorově smrti. "Lokomotiva dějin", která poháněla Trockého obrněný vlak a později vlaky s vězni, nakonec uvízla v lesích absurdity (fotografie dole).