Bedřich Geminder

   Po výslechu Rudolfa Slánského následuje Bedřich Geminder, který podle scénáře procesu hraje klíčovou úlohu v celém spiknutí:

Předseda: Chápete a rozumíte, z jakých trestných činů jste viněn žalobou státního prokurátora?

Geminder: Ano, cítím se vinným v plném rozsahu žaloby.

Předseda: Byl jste členem protistátního spiknutí, v jehož čele stál obviněný Rudolf Slánský?

Geminder: Ano.

Předseda: Vysvětlete, proč vás Slánský získal k této spiklenecké činnosti a proč se opíral o vás ve své nepřátelské rozvratné činnosti?

Geminder: Byl jsem Slánskému blízký již v minulosti. Znal mé kosmopolitické, sionistické zatížení, mé svazky ze západem i to, že vždy stavím do popředí své osobní karieristické zájmy. Proto na mne Slánský spoléhal, že mu budu dobrým pomocníkem.

Předseda: Co bylo Slánskému známo o vaší minulosti?

Geminder: Jako dobří přátelé jsme před sebou nic netajili. Slánský věděl, že pocházím z židovské buržoasní obchodnické rodiny, že jsem prožil bezstarostné mládí a prakticky nikdy na mně nedolehly starosti denního života. Již jako studující reálky v roce 1912 stal jsem se členem sionistické organisace mládeže Blau-Weiss, v níž jsem působil několik let. Spojení a styky, které jsem navázal jako její člen, mě spoutaly s maloměšťáckým a kosmopolitickým prostředím, ostře nepřátelským dělnickému hnutí a komunistické straně.

Prokurátor: Jaký poměr jste měl k československému pracujícímu lidu?

Geminder: Byl jsem lhostejný k zájmům československého lidu, nikdy jsem s tímto lidem nesrostl. Zůstaly mně vždy cizí jeho národní zájmy.

Prokurátor: Jaké školy jste navštěvoval?

Geminder: Navštěvoval jsem německé školy v Ostravě. Již v roce 1919 jsem opustil Československo a středoškolské studium jsem dokončil v Berlíně, kde jsem maturoval. Také po skončení studií jsem se pohyboval v maloměšťáckém, kosmopolitickém, sionistickém prostředí, kde jsem se stýkal s osobami německé národnosti, což mělo také vliv na to, že neovládám dobře český jazyk.

Prokurátor: A nenaučil jste se za celou tu dobu dobře česky mluvit a dokonce ani v roce 1946, kdy jste přijel do Československa a zaujal jste odpovědnou funkci v aparátě KSČ.

Geminder: Ano, nenaučil jsem se dobře česky mluvit.

Prokurátor: Který jazyk umíte dokonale?

Geminder: Německý.

Prokurátor: Skutečně umíte dobře německy?

Geminder: Už jsem dlouho německy nemluvil, ale ovládám tento jazyk.

Prokurátor: Ovládáte německý jazyk asi tak jako český?

Geminder: Ano.

Prokurátor: Tak vy vlastně neumíte žádný jazyk pořádně. Jste typický kosmopolita. S těmito vlastnostmi jste se vetřel do KSČ.

Geminder: V roce 1921 jsem vstoupil do KSČ, jejímž členem jsem zůstal až do svého odhalení v roce 1951.

Prokurátor: Proč jste vstoupil do KSČ?

Geminder: Tehdejší vzestup revolučního dělnického hnutí mě přivedl do KSČ stejně tak jako jiné třídně cizí, kapitalistické elementy, které své úzce osobní zájmy spojovaly se vstupem do dělnické revoluční strany. Mnoho těchto lidí se dostalo na protistranickou základnu, až konečně se stali aktivními rozvratníky a rozbíječi. Spolu s nimi dostal jsem se do strany i já.

Prokurátor: Tedy vaše měšťácká, kapitalistická minulost a spojení s nepřátelskými živly v KSČ vám nedovolily, abyste se stal skutečným komunistou?

Geminder: Je tomu tak. Postupně jsem se rozcházel s linií strany a dostal jsem se na protistranickou platformu, až moje spojení se Slánským mne posléze definitivně vehnalo do tábora nepřátel strany...

   Hned do počátku Geminderova spojení se Slánským vsunuje žalobce kontakty, které se z pozic ortodoxního stalinismu musely rovnat zradě:

Prokurátor: Při jaké příležitosti jste se seznámil se Slánským?

Geminder: Bylo to v roce 1930. Tehdy jsem se hlásil u Slánského, který vyřizoval organisační záležitosti KSČ, abych začal spolupracovat po stranické linii. Během naší spolupráce Slánský poznal, že se mu bezvýhradně podřizuji, že podléhám jeho vlivu a že se stanu jeho poslušným nástrojem. Naše přátelství se tak rychle vyvíjelo, že hned na začátku naší známosti mi Slánský přímo řekl, že ví o tom, že jsem byl ve spojení s Aloisem Neurathem, k němuž měl úzký politický vztah a byl stejně jako Neurath obdivovatelem Zinověva. Slánský mi také řekl, že je v úzkém politickém spojení s Josefem Guttmannem a jeho prostřednictvím s dalšími trockisty Friedmanem, Freundem a Fuchsem, kteří byli aktivními exponenty mezinárodní trockistické bandy v ČSR. Od Slánského jsem se také dověděl, že přes trockistu Freunda je ve spojení s jeho švagrem, tehdejším šéfem sovětské diplomatické mise v Praze A. Arosejevem, který byl později odhalen jako exponent zrádce Zinověva. K přátelům Slánského patřil tehdy také Moškovič, Reicin a s nimi jsem byl ve spojení také já.

Předseda: Dříve než přikročíme k podrobnostem, řekněte, jakým způsobem jste se zúčastnil činnosti v protistátním centru, vedeném Slánským, řekněte ve stručnosti, v jaké směru se cítíte vinen.

Geminder: Už při vyšetřování jsem přiznal svoji vinu a také nyní nebudu nic tajit. Řeknu plnou pravdu o své osobě a o našich společnících. Cítím se vinen v tom, že jsem se dal ve druhé polovině roku 1946 pod vlivem své buržoasní minulosti a svého kosmopolitního a sionistického zatížení získat Slánským, se kterým jsem byl již před válkou na stejné protistranické platformě, do protistátního a protistranického špionážního spikleneckého centra, které Slánský vybudoval a vedl. Podle vzoru titovské zrádcovské kliky zaměřovali jsme své nepřátelské úsilí k tomu, abychom se zmocnili a uchvátili vedení KSČ a státního aparátu, abychom vytvořili předpoklady k odtržení Československa od mírového tábora. V čele se Slánským jsme připravovali převedení republiky do područí západních imperialistů. Současně s přípravou likvidace lidově demokratického řádu jsme usilovali o isolaci a pozdější odstranění presidenta republiky.

   Jako při všech výsleších přechází prokurátor nyní ke své přímo dialektické konstrukci spiknutí:

Prokurátor: Jakým způsobem zapadal do vaší trockistické skupiny Clementis?

Geminder: Slánský sám mi řekl někdy na podzim roku 1946 nebo na jaře 1947, že Clementis je jeho společníkem. Slánský mě tehdy vyzval, abych vyřídil Clementisovi, aby navázal styky s titovským diplomatem v Praze Novoselem a dával mu informace, které bude požadovat. Když byl Clementis jmenován po únoru 1948 ministrem zahraničních věcí, obrátil jsem se na Slánského s dotazem, jak si představuje naši další spolupráci s Clementisem. Slánský mě ujistil, že s ním musíme počítat a využívat jeho postavení jako ministra zahraničních věcí, zejména že musíme využívat jeho koncepce o používání starých odborníků bez ohledu na jejich politickou minulost. To byl také důvod, proč Slánský nabádal Hajdů a Dufka, aby v ministerstvu zahraničních věcí spolupracovali a podporovali Clementise. Od roku 1948 do roku 1950 zval jsem k sobě do pracovny v sekretariátu a také v některých případech do svého bytu Dufka a Hajdů a tam jsme společně projednávali další postup, abychom na ministerstvu zahraničních věcí posílili svou posici. Brzy po únoru 1948 povedl Slánský na ministerstvu zahraničních věcí ze své funkce další konkrétní rozhodnutí a opatření, čímž se nám po přijetí Londona dostal do rukou aparát ministerstva zahraničních věcí.

Předseda: Jaká to byla opatření, která vaše centrum provedlo na ministerstvu zahraničních věcí?

Geminder: Brzy po únoru, už na jaře 1948 dostal Slánský od vedení Akčního výboru Národní fronty návrh na očistu ministerstva zahraničních věcí od nespolehlivých a nepřátelských živlů. V připojených seznamech byla uvedena řada jmen nejreakčnějších probenešovských elementů, kolaborantů a podobných živlů. Tento návrh Slánský zadržel u sebe a různými výmluvami brzdil dlouhou dobu jeho provedení. Takto bylo umožněno těmto osobám zrazovat republiku, desertovat se svých míst a spojit se se zrádnou emigrací, čímž byla poškozena republika nejen politicky, ale také hospodářsky, protože tyto reakční živly při zběhnutí defraudovaly značné státní finanční prostředky, kterými disponovaly ze svých funkcí. Pouze namátkou uvádím některé zrádce, kteří zběhli se svých míst: v Římě zběhl se svého místa velvyslance Pauliny-Toth, v Berlíně s místa šéfa vojenské misse Dastych, v Indii s místa velvyslance Šejnoha, ve Stockholmu s místa vyslance Táborský a mnozí další. Z centrály ministerstva zahraničních věcí na jaře 1948 zběhl nejbližší spolupracovník Clementise Arnošt Heidrich, který byl ponechán na klíčové posici jako generální tajemník ministerstva zahraničních věcí, takže mu bylo umožněno seskupovat kolem sebe nejreakčnější elementy. V souvislosti s tímto zběhnutím mi řekl Slánský v rozhovoru, že je to dobře, že tito lidé zběhli do nepřátelské ciziny. Na druhé straně já i Slánský jsme prosazovali buržoasně nacionalistické elementy, které doporučoval do význačných funkcí Clementis, a on nás zase podporoval při prosazení různých buržoasně nacionalistických, kosmopolitických a sionistických elementů. Tak za řízení Slánského a v úzké spolupráci s Clementisem jsme prosadili na důležité funkce na zastupitelské úřady členy spiknutí, na příklad trockistu Dufka jako vyslance do Ankary, spojovací článek západní rozvědky, sionistu Goldstückera, který měl též zvláštní poslání jako vyslanec v Izraeli. Na spiknutí byl také napojen Richard Slánský, jako šéf misse v Teheraně. Sionistu Fischla jsme prosadili jako šéfa diplomatické misse v Berlíně. Kromě těchto lidí, které jsem již vyjmenoval, jsme prakticky napomáhali i dalším členům spiknutí ke zběhnutí z republiky jako na příklad buržoaznímu nacionalistovi Kratochvílovi a sionistovi Steinerovi, jemuž jsme prakticky napomáhali při zběhnutí z funkce generálního konsula v Mnichově, kam jsme ho prosadili...

Prokurátor: Jaké nepřátelské živly jste rozmisťovali na naše zastupitelské úřady do Sovětského svazu a lidově demokratických zemí?

Geminder: Při prosazování diplomatických zástupců do SSSR a lidově demokratických zemí jsme se zaměřovali také na lidi nám oddané a zavázané, z řad nepřátelských kruhů. Tak byl poslán do Budapešti spolupracovník Clementise buržoasní nacionalista Horvath a do Číny jako konsul švagr Slánského, Antonín Hašek. Proti jeho pobytu v lidově demokratické Číně protestovalo samo čínské ministerstvo zahraničních věcí, protože tam prováděl špionážní činnost ve prospěch západních imperialistů...

Předseda: Vypovídejte, jak jste sabotovali výstavbu ministerstva zahraničních věcí.

Geminder: V poradách, které jsem měl v roce 1948-1949 s Dufkem a Hajdů, později až do roku 1950 též s Londonem, jsme projednali připravené plány reorganisace ministerstva zahraničních věcí tak, abychom upevnili posici spiknutí v tomto významném centrálním úřadě. Za tím účelem jsme si ponechali několik složek, aby naši lidé mohli dále zůstat na vedoucích místech v ministerstvu zahraničních věcí. Tak na příklad trockista Evžen Klinger se stal vedoucím tiskového oddělení ministerstva, na čemž měl Slánský velký zájem. Na svých poradách jsme projednali několikrát také otázku odstranění Borka a Vítků z ministerstva. Naproti tomu jsme záměrně brzdili prosazení dělnických, straně oddaných kádrů na vedoucí místa...

   Výslech se nyní zaměřuje na další klíčovou osobnost:

Předseda: Věděl jste o spojení, které na úseku styků s nepřátelskými zahraničními novináři udržoval André Simone?

Geminder: Ano, o tomto spojení jsem věděl. Věděl jsem též, že Simone je starým trockistou a agentem imperialistických výzvědných služeb. Právě proto jsme udržovali se Simonem těsné styky. Slánský již v roce 1946 mi řekl, že získal ke spolupráci Simona, který přijel do ČSR z Mexika. Slánský tehdy dále řekl, že Simone má být takovou visitkou pro Západ, protože Simone je velkým znalcem Západu a má tam různá rozsáhlá spojení s představiteli tiskových agentur a s různými politickými osobnostmi, což prý nám bude velmi prospěšné při udržování spojení se Západem. Na Simona jsme byli upozorněni jistými sympatisujícími pokrokovými kruhy, že je ve spojení se západními rozvědkami. Toto upozornění jsem předal osobně Slánskému. Slánský se při tom zarazil a řekl, že je mu to tím více nepříjemné proto, že již byl upozorněn na to, že Simone je ve spojení se západními agenturami... Pokud vím, největším a nejlepším pramenem k získávání zpráv byl pro Simonea Clementis a Slánský. Sám Simone mi o tom vypravoval a řekl mi, že Slánský mu poskytl a poskytuje různé tajné informace, týkající se státních záležitostí. Při každé příležitosti Simone též zdůrazňoval, že si velmi cení spolupráce s Clementisem. Takto mohl Simone získat cenné informace, které pak předával západním agenturám. Mnoho z těchto zpráv se pak stalo zdrojem pomluv a útoků proti ČSR v duchu nepřátelské propagandy.

   Ústřední osobou, k níž se obžaloby téměř všech obětí vždy znovu vracejí, je britský labouristický poslanec Koni Zilliacus. Hraje v československém procesu dokonce větší úlohu než Noel Field, který od začátku, od procesu v Maďarsku a Polsku sloužil jako spojovací článek mezinárodního spiknutí.

Prokurátor: Vy jste byl v důsledku své funkce velmi dobře informován o nejdůležitějších stranických a státních záležitostech?

Geminder: Ano, měl jsem přístup k nejdůležitějším státním záležitostem. Informace, které jsem dával Zilliacovi, byly neobyčejně cenné. Zilliacus při rozhovoru mě žádal, abych i nadále - podobně jako Slánský - mu podával a posílal takové zprávy. Když jsem s tím souhlasil, shodli jsme se na tom, že tyto zprávy budu posílat stejnou cestou jako Slánský, totiž prostřednictvím našich lidí na československém velvyslanectví v Londýně. Tento úkol jsem splnil. Souběžně se špionážními zprávami od Slánského jsem poslal také já přes kurýrní oddělení ministerstva zahraničních věcí zprávy Zilliacovi na adresu Goldstückera. Mimo to jako vedoucí Světových rozhledů ke klamání veřejného mínění jsem uveřejnil Zilliacovy články ještě v době, kdy už otevřeně vystupoval jako obhájce Tita.

Prokurátor předkládá originál obálky Světových rozhledů z července 1949 s fotografií Koni Zilliaca.

Předseda: Jaké byly další způsoby a cesty, kterými jste byli spojeni se Západem?

Geminder: Spojili jsme se také s různými nepřátelskými sionistickými organisacemi, jejichž prostřednictvím západní imperialisté pronikali do Československa.

Prokurátor: Odkud byla řízena vaše činnost a činnost titovců?

Geminder: Naše činnost a činnost jugoslávské titovské kliky byla řízena z jednoho střediska, a to od anglo-amerických imperialistů. Naše spiklenecké centrum stálo na stejně nepřátelské protisovětské platformě jako titovci v Jugoslávii.

Prokurátor: Kdo tedy hrál velmi významnou úlohu jak u vás, tak u titovců?

Geminder: Zilliacus. Byli jsme s ním ve spojení nejen my, ale také titovská jugoslávská klika. Zilliacus jezdil do Československa ke Slánskému, stejně jako do Jugoslávie k Titovi.

   Snad by nebylo na škodu na tomto místě ještě jednou připomenout, že Zillacova činnost a veškerá spojení jsou čirými výmysly. Jako doličný předmět se uvádí Zilliacova fotografie ve Světových rozhledech!! Titoismus a sionismus (konglomerát naprosto se k sobě nehodících elementů) jsou libovolně vždy znovu uváděny v opakujících se konstrukcích.

Prokurátor: Jak jste umožnili titovské agentuře dále provádět podvratnou činnost na území Československa?

Geminder: Po resoluci Informačního byra umožňovali jsme pod rouškou oficiální činnosti jugoslávských agentur pokračovat v protistátní a špionážní činnosti v různých titovských propagandistických střediscích, jako byla například "Jugoslávská kniha" a podobné instituce, které prováděly na československém území ilegální protistátní činnost, rozšiřovaly fašistické titovské publikace a proklamace a šířily nenávist proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie. Tyto proklamace a publikace byly rozšiřovány také členy spikleneckého centra. Já sám jsem dostal několik takových proklamací a publikací od Marie Švermové a také Slánský mě informoval, že je dostává.

Prokurátor: Předkládám soudu některé tyto proklamace a publikace, zabavené u členů spikleneckého centra.

Předseda: Byly vám předloženy tyto publikace a dokumenty během vyšetřování?

Geminder: Ano, jsou to ty dokumenty, o nichž jsem hovořil. V těchto publikacích a štvavých proklamacích bylo otevřeně propagováno připojení Československa a ostatních zemí lidové demokracie pod rouškou t. zv. "Dunajské federace" k Titově Jugoslávii. O připojení Československa a ostatních zemí lidové demokracie k Jugoslávii velmi mnoho mluvili Titovci a sám Tito. Tyto plány měly za úkol zničit samostatnost Československa a ostatních zemí lidové demokracie, umožnit a usnadnit imperialistům odtržení těchto zemí od jejich přátelského spojenectví se Sovětským svazem a vytvořit t. zv. "Cordon sanitaire", který by byl zaměřen proti Sovětskému svazu.

Předseda: Jak jste navázali spojení s nepřátelskými sionistickými organisacemi?

Geminder: Na tomto spojení jsme sami měli zájem. Asi v druhé polovině roku 1948 poslal ke mně Slánský představitele izraelského vyslanectví v Praze dr. Felixe, který byl vyslán izraelským vyslancem Überallem a s nímž jsem měl na příkaz Slánského projednat různé záležitosti. Slánský mi řekl, že se to týká různých akcí, které organisuje izraelské vyslanectví na našem území a jelikož on sám nemá čas, abych to projednal za něho.

Předseda: O čem jste jednal s dr. Felixem?

Geminder: Dr. Felix při svém příchodu litoval, že se nemohl setkat přímo se Slánským. Řekl, že má projednat se mnou odjezd obyvatelstva židovského původu, který nebyl v souladu s oficiálními dohodami, sjednanými mezi Československem a Izraelí. Protože izraelské vyslanectví má mimořádný zájem na zdárném průběhu těchto akcí, chce je samo organisovat. Za tím účelem žádal dr. Felix, aby byly ponechány v činnosti sionistické organisace, prostřednictvím nichž by izraelské vyslanectví organisovalo tyto akce.

Prokurátor: Tedy se jednalo těmto imperialistickým agentům o podporu a překročení oficiálních dohod ke škodě československého lidu.

Geminder: Ano.

Prokurátor: Kromě toho se jim jednalo o to, aby sionistické organisace v ČSR byly legalisovány a tak jim umožněno beztrestné provádění jejich činnosti ve prospěch amerických imperialistů.

Geminder: Ano.

Prokurátor: Proto se také obrátili na takové lidi, o nichž jim bylo známo, že se za jejich nepřátelské požadavky postaví.

Geminder: Ano, obrátili se na mne a na Slánského. Felix mi sám řekl, že jeho nadřízeným místům je velmi dobře známo, že já a Slánský nemáme jenom mimořádné porozumění, ale také velké zásluhy o sionistické hnutí a o odstranění těch překážek, které stojí v cestě zdárnému rozvinutí činnosti sionistických organisací.

Prokurátor: Co jste učinil k uskutečnění vaší dohody s Felixem?

Geminder: Navázal jsem přímý i nepřímý styk s imperialistickými agenty dr. Felixem a Überallem, s nimiž jsem byl ve spojení prostřednictvím sionisty ing. Samsona Schachta, který po splnění svých úkolů uprchl za hranice a spojil se se zrádnou zahraniční emigrací. Reicin a Fischl mně potvrdili, že mají přímé osobní styky s oběma imperialistickými agenty dr. Felixem a Überallem. Tak byly za naší pomoci tyto vystěhovalecké akce z Československa a z jiných zemí lidové demokracie přes Československo uskutečněny. Zavlečením velkých majetkových hodnot do ciziny, stejně jako činnost různých sionistických organisací, byly velmi poškozeny zájmy Československa.

Předseda: Jak to bylo prováděno?

Geminder: Prostřednictvím vystěhovalecké akce byl židovským kapitalistům umožněn vývoz různých průmyslových zařízení, strojů, průmyslových výrobků, drahocenných předmětů, stříbra, zlata, uměleckých předmětů a cizích valut. Značné škody vznikly tímto devisovým únikem.

Prokurátor: Mám k dispozici posudky znaleckých komisí o obrovských škodách, které byly způsobeny Československu těmito vašimi nepřátelskými zásahy. Tak např. v jednom posudku je hodnocena tato vaše záškodnická činnost tak, že jí vznikla škoda, která je odhadována na 3 900 000 000 Kčs. Takto jste pracovali proti lidově demokratickému Československu.

Geminder: Je tomu tak. To je ovoce naší zločinné práce jen na jednom úseku.

Kupodivu byl Geminder zbaven přímé spoluodpovědnosti na plánech na fyzické odstranění předsedy strany Klementa Gottwalda.

Předseda: Přiznal jste, že jste byl členem protistátního spikleneckého centra v Československu, vedeného Slánským. Jak jste chtěli realisovat svoje spiklenecké záměry a uchvátit moc ve státě?

Geminder: Příkladem a vzorem nám byla Titova Jugoslávie. Hned na začátku, kdy počalo naše protistátní spiklenecké centrum vyvíjet svoji činnost na území ČSR pod vedením Slánského, připravovali jsme předpoklady pro zvrat poměrů v Československu. Především jsme se zaměřovali na budování silných posic ve stranickém a státním aparátě. Za tím účelem jsme se snažili uchvacovat pro své lidi význačné funkce a snažili jsme se ovládnout všechny klíčové posice. Podařilo se nám dosadit naše lidi do četných význačných funkcí ve stranickém aparátě a přes ně zasazovat do státního aparátu další naše přívržence. Touto cestou jsme se postupně chtěli dostat k uchopení moci ve státě. Kromě budování posic ve státním a stranickém aparátě jsme budovali spojení se západními imperialisty, abychom takto získali jejich pomoc a připoutali Československo k vládnoucím imperialistickým kruhům, což nám mělo ulehčit uchopení moci ve státě. Naproti tomu jsme se zaměřovali na brzdění a podkopávání přátelských styků se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie. V poslední době jsme však stále více chápali, že v osobě předsedy strany Klementa Gottwalda a jeho nejlepších spolupracovníků, kteří bez ohledu na naše rejdy vedou komunistickou stranu a československý lid k socialismu, máme nepřekonatelné překážky k dosažení našich cílů.

Předseda: Proto jste si také dali za úkol, jak bylo zjištěno vyšetřováním, odstranit předsedu KSČ a presidenta republiky Klementa Gottwalda.

Geminder: Dali, potvrzuji to.

Předseda: Jakou cestou jste toho chtěli dosáhnout?

Geminder: Poněvadž k docílení našich nepřátelských záměrů a plánů stál nám v cestě president republiky a bolševické vedení strany, pokusil se Slánský provádět linii na isolaci presidenta republiky. Slánský za pomoci svých společníků, kteří zaujímali ve státním a stranickém aparátu odpovědné funkce, stále více soustřeďoval rozhodování o důležitých státních záležitostech do svých rukou a chtěl takovým způsobem docílit isolování presidenta republiky. Slánský nepřípustným způsobem nepouštěl lidi k presidentu republiky, a to i v těch záležitostech, které vyžadovaly zásadní vyjádření presidenta republiky. Členům spiknutí Slánský přímo řekl, že nemají chodit k presidentovi a mají se obracet přímo na něho. Takto jsme chtěli docílit odstranění presidenta při rozhodování o důležitých vnitropolitických otázkách.

Předseda: O nějakých dalších prostředcích, jimiž měl být odstraněn president republiky, víte?

Geminder: O dalších prostředcích nevím.

Předseda: Slánský s vámi nikdy nemluvil o fysickém odstranění presidenta republiky?

Geminder: Ne. Prosím, aby mi bylo uvěřeno, že Slánský nesdílel se mnou tyto své plány.

Předseda: Čím ještě chcete doplnit svou dnešní výpověď?

Geminder: Nemám již nic, co bych ke své výpovědi dodal.

Vlado Clementis

   Další obviněný je Vlado Clementis:

Clementis: Doznávám, že jsem se v roce 1939 zavázal francouzské výzvědné službě Sûreté Nationale a stal jsem se agentem západních imperialistů. Později jako státní tajemník a pak jako ministr zahraničních věcí v ČSR jsem navázal špionážní styky s anglo-americkými vyzvědači Déjeanem, Nicholsem, Dixonem, Steinhardtem, kteří se kryli svými diplomatickými funkcemi, a prováděl jsem v jejich zájmu špionážní činnost proti ČSR. Jako přívrženec a vykonavatel Benešovy proimperialistické politiky navázal jsem po únoru 1948 úzké spojení s Rudolfem Slánským, když Beneš všechny svoje posice v republice ztratil.

Prokurátor: K tomu je ještě nutno dodat, že jste také prováděl zločineckou činnost na Slovensku spolu s ostatními slovenskými buržoasními nacionalisty za účelem separování Slovenska od českých zemí. Vypovězte teď postupně o tom, za jakých okolností jste vstoupil na nepřátelskou cestu a stal se členem spikleneckého centra proti lidově demokratické republice Československé!

Clementis: V odpovědi na tuto otázku chtěl bych především doopravdy říci, že jsem nikdy skutečným komunistou nebyl. Pro moji minulost je charakteristické to, že jsem se skoro stále pohyboval v reakčním prostředí , a už proto nemůže být moje ideologie ideologií komunistickou. Vyrostl jsem a byl jsem vychováván v prostředí slovenského nacionalismu a už jako středoškolský student za 1. světové války v roce 1916-18 byl jsem členem kroužku slovenských nacionalistů. Později v letech 1921-25, když jsem byl na vysokoškolských studií v Praze, sblížil jsem se s levicovými studenty a spisovateli a zúčastnil jsem se činně politického i odborového hnutí vysokoškolského studenstva.

   Tato okolnost měla vliv na můj vstup do KSČ. Už v Praze jsem seskupil okolo sebe tak zvané "Volné sdružení studentů" - socialistů ze Slovenska, které mělo nacionalistické zaměření a z něhož se v roce 1924 okolo časopisu DAV vytvořila později skupina davistů. Již v prvém čísle DAVU v roce 1924 jsem vystoupil proti oficiálnímu stanovisku zaujatému Komunistickou stranou Československa k otázce slovenského národa. Před vstupem i po vstupu do strany byl mezi mnou a tehdejšími činiteli strany na Slovensku napjatý poměr pro můj nacionalistický postoj, který jsem potom mechanicky přenášel i na jiné představitele stranického aparátu. Tato skutečnost zabránila tomu, abych nalezl správný poměr ke straně a k dělnické třídě.

Prokurátor: Vaší snahou ani nebylo, abyste tento správný postoj ke straně a k dělnické třídě našel, protože jste nikdy se stranou a dělnickou třídou nic společného neměl. Povězte nám, co jste dělal později v Bratislavě.

Clementis: V Bratislavě jsem v letech 1926-36 s přestávkami pokračoval ve vydávání časopisu DAV. Ten byl v podstatě mým osobním orgánem, třebas byl považován za časopis strany. Protože já jsem sám zůstával slovenským buržoasním nacionalistou, vnášel jsem tuto straně cizí a nepřátelskou ideologii také do DAVU a tím i do řad slovenské inteligence, který byla DAVEM ovlivňována.

   Tato skutečnost, dále isolovanost skupiny DAVU od strany a její frakční charakter měly za následek, že jí ovlivňovaná část slovenské inteligence byla oddělována od pokrokového hnutí a stávala se obětí cizích ideologií. Později jsem začal propagovat buržoasní politiku, v důsledku čehož se dostala skupina DAVU na tutéž platformu, jako největší nepřátelé slovenského lidu, Hlinkovi fašisté. Takovýmto způsobem jsem vlastně usměrňoval tuto část slovenské inteligence proti pokrokovým silám ČSR.

Prokurátor: Působil jste vlastně jako obojetník.

Clementis: Je to tak, poněvadž jako formální člen KSČ jsem veřejně rozvíjel reakční činnost DAVU. Jádro této skupiny pozůstávalo z členů strany, avšak jak jsem již řekl, DAV byl fakticky od strany oddělen, stál v isolaci a dělal si svoji vlastní politickou linii. Nejnebezpečnějším rysem této mé činnosti bylo, že jsem mladé slovenské komunistické intelektuály a pokrokové lidi vychovával v duchu slovenského nacionalismu...

Prokurátor: Máte tedy podíl na vzniku tak zvaného slovenského státu, byl jste i škůdcem ve slovenském národním povstání. Uvedl jste na počátku, když jste doznal svoji vinu, že jste prováděl ve prospěch imperialistických výzvědných služeb špionážní činnost ve funkci státního tajemníka a později ministra zahraničních věcí. Řekněte, jak jste navázal spojení s cizími špionážními službami.

   Nejen že je v dalším průběhu výslechů celý nekomunistický západní odboj v čele s presidentem Benešem charakterisován jako špionážní agentura západních mocností, ale i nejpřirozenější styky Vlado Clementise, vyplývající z jeho služební činnosti, jsou hodnoceny jako špionážní, záškodnická aktivita.

Clementis: V roce 1939 byl jsem jako emigrant v Paříži. V té době jsem se zavázal francouzské výzvědné službě Sûreté Nationale, a když jsem se stal státním tajemníkem a později ministrem zahraničních věcí, navázal jsem přímé špionážní spojení s anglo-americkým agentem Hubertem Ripkou.

Prokurátor: Vysvětlete, jak jste se dostal v roce 1939 do Francie?

Clementis: V červnu 1939 jsem přišel jako emigrant do Paříže a když jsem nedostal vízum do Spojených států, kam jsem chtěl odcestovat, zůstal jsem ve Francii. Ihned po svém příchodu do Paříže jsem navázal úzké spojení s Benešovým důvěrníkem v Paříži a se svým starým známým Hubertem Ripkou. Již tehdy jsem věděl a Ripka mi to potvrdil, že je hlavním představitelem a důvěrníkem dr. Beneše v Paříži.

   Ač jsem to všechno věděl, jednal jsem s Ripkou otevřeně a sděloval mu své názory a stanovisko komunistické strany k aktuálním politickým problémům. Vím o tom, že Ripka tyto informace předával dr. Benešovi, od kterého mi jednou přinesl osobní pozdrav, když byl u něho v Londýně referovat.

Předseda: Pokračujte, s kým jste ještě navázal spojení?

Clementis: V Paříži jsem navázal spojení s dalšími reakčními politiky - emigranty, jako s tehdejším vyslancem Štefanem Osuským a s dr. Janem Paulinym-Tothem. V roce 1939 v souvislosti se zahájením válečných událostí v Evropě zaujal jsem otevřeně protidemokratický a protisovětský postoj v otázce sovětsko-německého paktu, válečných operací ve Finsku a v otázce hodnocení prvního údobí této války. Tato skutečnost mne zavedla otevřeně do tábora reakce. Moje reakční činnost měla podstatný vliv na to, že jsem se dal tak lehce zavázat Sûreté Nationale.

Prokurátor: Když jste byl v Londýně, měl jste také přímé spojení s Benešem?

Clementis: Ano. V roce 1941 mne dr. Beneš pozval a hovořili jsme o možnosti spolupráce v budoucnosti. Věděl jsem o Benešovi, že je prokapitalisticky a protisovětsky zaměřen a že všemožně usiluje o to, aby po válce byl Sovětský svaz zbaven vlivu na Československou republiku. Řekl jsem mu tehdy, že s jeho západoevropskou orientací a koncepcí poválečného uspořádání v republice souhlasím, a tak jsem se stal jeho blízkým spolupracovníkem. Brzy po tomto rozhovoru mne Beneš jmenoval členem státní rady a umožňoval mi vystupovat v československém vysílání anglického rozhlasu, abych tak touto cestou mohl propagovat jeho proimperialistickou politiku.

Prokurátor: Předkládám soudu dokument č. 3. Jsou to osobní dopisy dr. Beneše z 27. 4. 1943 a 5. 6. 1944, které Beneš zaslal obviněnému Clementisovi. Oba dopisy potvrzují velmi úzkou spolupráci Clementise s Benešem za války v Anglii. Beneš doslovně uvádí: "Při této příležitosti bychom vám chtěli poděkovat za spolupráci a za to, jak jste se oddaně, věcně, opravdu úspěšně věnoval všem našim počínáním. A jak jsem vám již říkal, očekávám, že budeme stejně spolupracovat i po válce."

Prokurátor: Z toho všeho, co jste uvedl, je správné říci, že jste se stal stejným zrádcem československého lidu jako vaši stejně smýšlející přátelé. Je tomu tak?

Clementis: Přiznávám to. V Londýně probíhal konsolidační proces reakčních sil z evropských zemí. Do vlivu těchto elementů dostali se někteří českoslovenští komunisté v Anglii, kteří, kdož ví jakou cestou, se dostali do strany a kteří potom začali úzce spolupracovat nejen s Ripkou, ale hlavně s anglickou reakcí a postupně srůstali s anglickým imperialismem a jeho politikou...

Prokurátor: Kteří jsou to lidé, kteří srůstali s anglickou reakcí?

Clementis: Byli to především židovští buržoasní nacionalisté jako Otto Šling, Evžen Löbl, Ervín Polák, Richard Slánský, Vilém Nový a jiní, kteří dík svému vzájemnému spojení pronikli později na významná místa v Československé republice, až nakonec byli odhaleni. Byl to dále kosmopolita Koloman Moško, který byl spojkou v našich židovských buržoasně nacionalistických kruzích s obdobnými skupinami působícími v Komunistické straně Maďarska, zejména však k sionistovi Nagelovi, Eislerovi a dalším, kteří byli odhaleni v souvislosti s Rajkovým procesem. Židovští buržoasní nacionalisté v Londýně se seskupovali také okolo Ludvíka Frejky. Z jeho společnosti je mi znám Pavel Eisner, Josef Goldmann, dr. Jung-Jančík a jiní, kteří se potom jako ucelená skupina vrátili do ČSR, aby zde dělali prozápadnickou politiku. Ripka pronikal do komunistického hnutí v Londýně pomocí svého agenta Ivo Ducháčka, který mu tam dělal špionážní službu a který měl úzké styky s Otto Šlingem, Eduardem Goldstückerem a Ervínem Polákem. Tito tři zásobovali Ripku zprávami z komunistického hnutí...

   Všichni tito zaprodanci Beneše a Ripky, zpracováni cizími výzvědnými službami, mezi nimiž byli obojetníci s legitimací KSČ v kapse jako Šling, Löbl, Polák, Moško, Frejka a další, se vrhli po válce z Londýna jako kobylky na území osvobozeného Československa, aby zde působili v zájmu západních imperialistů.

   Tato agentura západních imperialistů spolupracovala s nejreakčnějšími elementy, připravovala půdu pro odtržení ČSR od tábora demokracie a její převedení na kapitalistické koleje. Právě tyto společné cíle staly se pak základnou, na které se setkali otevření reakcionáři a nepřátelé pokroku z okolí dr. Beneše s imperialistickými agenty, kteří se kryli členstvím v KSČ. Věci se vyvinuly tak, že jedna část londýnské emigrace, která se vrátila domů v osobách Ripky, Stránského, Drtiny, Hály, Šrámka, Procházky, Laušmanna, Majera a dalších, prováděla spolu s dr. Benešem politiku proti československému lidu prospěšnou Západu a druhá část v čele s Löblem, Frejkou, Margoliem, Moškem, Polákem a Goldmannem a dalšími se seskupila kolem bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského a spolu s ním vytvořila protistátní spiklenecké centrum v ČSR. Cíle všech těchto nepřátel však byly tytéž: likvidace lidově demokratického systému, restaurace kapitalismu, odtržení Československa od tábora míru a jeho zavlečení do područí imperialistů.

Prokurátor: A proč jste se nezmínil o sobě?

Clementis: Moje posice byla do určitého stupně zvláštní v tom smyslu, že na jedné straně jsem spolupracoval s Benešem a jeho reakční klikou a na druhé straně jako formální člen KSČ udržoval jsem úzké spojení se spikleneckým centrem Slánského, do něhož, jak jsem se již doznal, jsem se zařadil.

   Clementis je Slovák. Nezbytně proto musí být také zapojen do spiknutí slovenských buržoasních nacionalistů.

Prokurátor: Vypovídejte, jakou jste vyvíjel činnost na Slovensku v rozvratné skupině slovenských buržoasních nacionalistů po svém příchodu do Košic v roce 1945.

Clementis: Hned po svém příchodu v roce 1945 na Slovensko obnovil jsem úzké styky s Laco Novomeským a dr. Gustávem Husákem, s nimiž jsem úzce spolupracoval před válkou. Navazujíce na rozhovory, které jsme měli v roce 1944 v Londýně, kdy Novomeský přijel s delegací Slovenské národní rady v době slovenského povstání do Anglie, při kterých jsme rokovali o budoucím uspořádání vztahů Čechů a Slováků, dohodli jsme se spolu s Husákem a Novomeským na zásadní nepřátelské linii v této otázce.

Prokurátor: Na čem jste se konkrétně dohodli?

Clementis: Rozhodli jsme se podporovat a vymáhat dualismus, čímž jsme prakticky rozkládali lidově demokratický systém. V rámci naší nepřátelské činnosti na frakčních poradách s Husákem a Novomeským jsme se dohadovali o konkrétních opatřeních v tomto směru. V důsledku této nepřátelské praxe vnášeli jsme do státního, politického, kulturního i veřejného života cizí a nepřátelskou ideologii - slovenský buržoasní nacionalismus. Musím přiznat, že v koncepci rozvratné skupiny slovenských buržoasních nacionalistů se projevovaly vlivy titovštiny.

   Tak jako titovci v Jugoslávii i my na Slovensku jsme propagovali nepřátelskou ideologii slovenských buržoasních nacionalistů. Přiznávám plně svoji vinu na účasti v této rozvratné skupině s účastí Novomeského, Husáka a dalších, která vedla k separování vývoje Slovenska, k posilování reakce, brzdění vývoje, k socialismu a k rozvrácení lidově demokratického řádu.

Prokurátor: Byly to právě zločiny vaší skupiny, která se snažila uchovat státní aparát v tom stavu, v jakém byl za t. zv. slovenského státu, že jste ruku v ruce úzce spolupracovali s největšími odpůrci našeho zřízení, zvláště se zrádnými představiteli t. zv. demokratické strany. Vyvolávali jste rozpory mezi Slovenskem a českými zeměmi, zvláště v otázce zásobování obyvatelstva a průmyslové výstavby. Vy jste též po svém návratu do Košic obnovil těsné spojení s dr. Benešem, nepřátelsky zaměřené proti lidu.

Clementis: Ano, Beneš dosadil mě do důležité funkce státního tajemníka ministerstva zahraničních věcí a já jsem jej vyhledal hned po příchodu do Košic, abych od něho dostal direktivy. Setkal jsem se s ním při příležitosti složení slibu člena vlády. Bylo to v dubnu 1945 v jeho vile, kde mezi čtyřma očima, bez svědků jsme se dohodli na zásadní linii v otázkách zahraniční politiky.

Prokurátor: Toto jste dělal tajně jako zrádce a obojetník za zády strany?

Clementis: Ano.

Prokurátor: Na čem jste se domluvili s Benešem?

Clementis: Beneš mi vyložil svoje politické tendence, z nichž vyplynulo moje pozdější protisovětské stanovisko. Vyslovil se bez ohledu na to, že Sovětská armáda osvobodila československé území, že nemáme dávat zvláštní postavení Sovětskému svazu.

   V závěru mi Beneš dal příkaz, abych se hned po svém příchodu do Prahy postaral o to, aby diplomaté anglo-amerického bloku mohli přijít do ČSR a abych zajistil americké armádě takové privilegované postavení, podle kterého by měli její členové možnost volného pohybu v ČSR, včetně týlu Sovětské armády.

Prokurátor: To znamená, že jste působil jako agent v zájmu anglo-amerických imperialistů?

Clementis: Ano, to nelze popřít...

Prokurátor: Přiznal jste, že jste po dlouhé roky prováděl benešovskou proimperialistickou politiku a současně jste navázal státu nepřátelskou spolupráci se Slánským a po ztrátě politické posice dr. Beneše jste se zařadil do Slánského protistátního spikleneckého centra. Mluvte o tom podrobněji.

Clementis: Musím říci, že protidemokratická nepřátelská činnost dr. Beneše byla ulehčena tím, že v tomtéž směru prováděli rozvratnou činnost i společníci Slánského, kteří se za jeho pomoci dostali do význačných funkcí státního a stranického aparátu. Ihned po osvobození Československa z nacistické okupace Sovětskou armádou nahrnulo se z Londýna seskupení různých podvodníků, konjunkturalistů, kteří všichni vyznávali benešovskou koncepci, kteří měli různé svazky rodinné, finanční a jiné na Západě neb byli ve službách cizích zpravodajských ústředen. Tito lidé postupně za přímého vedení a pomoci Rudolfa Slánského pronikali do důležitých funkcí stranických a hospodářských orgánů. Slánský si na ústředním sekretariátě KSČ vytvořil z těchto buržoasně nacionalistických a sionistických elementů svoji skupinu, která své příbuzné a blízké lidi dosazovala do dalších posic.

   Scénář předepisuje další kapitolu. Na řadě je spolupráce s André Simonem.

Prokurátor: Kdy a na základě čeho jste vy navázal se Simonem úzkou spolupráci?
Clementis: V roce 1946 v Praze Simone jako zahraničně politický redaktor "Rudého práva" mne vyhledal v souvislosti s přípravami na mírovou konferenci v Paříži v mé pracovně a já jsem mu při tom podal výklad o chystaných československých požadavcích pro tuto konferenci - ovšem výklad z mého stanoviska buržoasního nacionalisty. Simonovy široké styky s představiteli kapitalistického tisku vyhovovaly mému nepřátelskému zaměření na spolupráci se Západem a proto jsem se ho rozhodl používat pro seznamování s těmito žurnalisty a navazování styku s nimi. Věděl jsem totiž, že Simone je v těsném spojení se Slánským, přímo od Rudolfa Slánského.

Předseda: Tak nám nyní popište svoji práci se Simonem na mírové konferenci v Paříži.

Clementis: V Paříži na mírové konferenci, kde André Simone byl dopisovatelem Rudého práva, mě přirozeně vyhledal a nabídl se, že bude propagovat ve světovém kapitalistickém tisku politickou linii a požadavky tak, jak byly formulovány na mírové konferenci. Skutečně jsem André Simona k těmto účelům používal a jak jsem řekl, užíval jsem jeho služeb i pro navazování styků s kapitalistickými žurnalisty...

Prokurátor: Jaké zprávy jste Simonovi dával?

Clementis: Simonovi jsem dával zprávy o aktuálních otázkách československé zahraniční politiky a mezinárodní problematiky, zejména o důvěrném jednání v souvislosti se spojeneckou smlouvou s Polskem, Rumunskem, Maďarskem, Bulharskem. Dále o účasti Československé republiky na důležitých mezinárodních jednáních. Dával jsem mu ještě různé jiné informace, na jejichž obsah se však již nepamatuji.

Prokurátor: K jakému účelu sloužily Simonovi tyto informace?

Clementis: Protože mnoho informací bylo důvěrného charakteru a protože jsem věděl, že Simone má spojení se zahraničím, používal jich ke svým špionážním stykům.

Prokurátor: To znamená, že Simone byl dalším spojovacím kanálem mezi vámi a imperialistickými agenty?

Clementis: Ano.

Prokurátor: Proč vám Simone tyto schůzky zprostředkoval?

Clementis: Já jsem měl s těmito žurnalisty rozhovory o zahraniční politice Československa, o poměru Československé republiky k různým mezinárodním aktuálním otázkám, zase ovšem z mého buržoasně nacionalistického stanoviska...

Předseda: Chcete ještě pokračovat ve své výpovědi?

Clementis: Vypověděl jsem vše. Doznal jsem, jak jsem se stal zrádcem československého lidu, zavázaným agentem západních imperialistů, doznal jsem svoji účast na rozvratné činnosti, kterou jsem prováděl jako přívrženec Benešovy kliky a později jako člen rozvratné činnosti Slánského protistátního spikleneckého centra. Všechna tato moje činnost, stejně jako činnost celého centra, směřovala k likvidování lidově demokratického zřízení, k restauraci kapitalismu, k odtržení Československa od tábora míru a k podřízení Československé republiky imperialistickému táboru.

   Druhý den měl předseda soudu k Vlado Clementisovi doplňující dotaz, který měl patrně rozptýlit eventuální pochybnosti, jež mohly vyvolávat rozpory v obžalobě a v průkazném řízení, ačkoli v mnoha jiných případech podobného rázu soud tuto potřebu nepociťoval. Ovšem i zde byla odpověď patřičně připravená.

Předseda: Pokračujeme v přerušeném hlavním líčení; prosím, aby předstoupil obviněný dr. Vlado Clementis (předstupuje). Obviněný Vladimíre Clementisi, po vašem včerejším výslechu a výslechu svědka Novomeského zůstala pro soud neobjasněna ještě jedna otázka. Jak je možné, že vy jako jeden z představitelů slovenského buržoasního nacionalismu jste byl současně agentem Beneše, o němž je přece známo, že se vždycky stavěl proti oprávněným požadavkům slovenského národa na zajištění jeho svébytnosti?

Clementis: Na tuto otázku jsme pochopitelně narazili v našich rozhovorech s dr. Benešem. Hned při svém prvním setkání s ním v Londýně v roce 1941 a potom hlavně v roce 1944, kdy jsme ho vyhledali spolu s Lacem Novomeským, který přišel s delegací Slovenské národní rady do Anglie, měli jsme s ním rozhovory o situaci. Beneš zůstával i nadále na svém negativním stanovisku k otázce svébytnosti slovenského národa. Prohlašoval však, že v tom případě, když nová československé ústava uzná formálně práva svébytnosti slovenského národa, on bude dále vyznávat svoje credo, to jest nesvébytnost slovenského národa.

   Přesto však v ostatních otázkách, hlavně zahraničně politických, jsem plnil a vykonával jeho nepřátelskou politiku. Benešovi v naší spolupráci nevadila skutečnost, že jsem se stavěl na linii slovenského buržoasního nacionalismu, tím spíše, že Benešovi byla bližší a přijatelnější jakákoliv forma buržoasní ideologie a politiky v porovnání s ideologií a politikou dělnické třídy.

   Kromě toho Beneš i já jsme si byli vědomi, že buržoasní nacionalismus v konečných důsledcích míří ke stejným cílům, to jest k likvidaci lidově demokratického zřízení a restauraci kapitalismu.