brigádní generál

Josef Zmek

(divisní generál in memoriam)

příslušník Obrany národa

velitel Krajského velitelství Obrany národa - Kroměříž

* 16. 10. 1889 Počátky u Chotěboře

+ 8. 7. 1942 koncentrační tábor Sachsenhausen

   Brigádní generál Josef Zmek v Protektorátu Čechy a Morava působil v odboji v řadách Obrany národa, stanul v čele jejího okresního velitelství v Kroměříži. Podílel se na shromažďování zbraní, střeliva a trhavin, připravoval sabotáže a organizoval odchod bývalých čs. důstojníků do zahraničí.

   Dne 7. 3. 1940 byl zatčen, ovšem nikoliv kvůli své rozsáhlé odbojové činnosti. V listopadu 1939 se dostavil na policejní stanici v Liegnitz hauptmann Martin Becker a učinil zde písemné udání, že bývalý brigádní generál Josef Zmek je vinen, že jako nadporučík bývalého 7. čs. střeleckého pluku nechal ve dnech 30. 6. a 1. 7. 1918 v Kansku na Sibiři zastřelit několik německých válečných zajatců. Z dochovaných dokumentů gestapo zjistilo, že 30. 6. 1918 byli v Kansku skutečně zastřeleni Fritz Selig a Erich Stroisch (pro pokus o útěk) a o den později Paul Metzner, Ludwig Burk a Hermann Hanke (pro pokus vzpoury). Protože tehdy Josef Zmek jako mladý nadporučík vykonával funkci velitele kanské posádky, učinili jej Němci s odstupem 22 let za celou záležitost osobně zodpovědným, a to přestože se nepodařilo prokázat, že to byl právě on, kdo vydal příslušné rozkazy. Jelikož se ani za této situace nepodařilo nalézt vhodný "paragraf", dle kterého by mohl být generál Josef Zmek odsouzen, říšský vůdce SS Heinrich Himmler jej 25. 9. 1940 osobně nařídil odeslat do koncentračního tábora Sachsenhausen. Formálně na 15 let, ovšem s poznámkou "návrat nežádoucí" (fakticky jiná forma rozsudku smrti). Brigádní generál Josef Zmek ve středu 8. července 1942 zemřel za dosud nevyjasněných okolností.

   Po osvobození byly jeho odbojové zásluhy oceněny posmrtným udělením Čs. válečného kříže 1939 a povýšením do hodnosti divizního generála in memoriam.

kopie titulní strany Osobního věstníku MNO č. 101 z roku 1946, jímž byli důstojníci povýšeni za své odbojové zásluhy do vyšších hodností (vlevo dole divizní generál Josef Zmek) - ZDE

   Narodil se jako druhorozený syn rolníka Františka Zmeka a jeho manželky Marie, rozené Fejfarové. Po ukončení měšťanské školy v Chotěboři pokračoval v letech 1905 - 1909 ve studiu na české vyšší obchodní akademii v Hradci Králové, kde 8. 7. 1909 maturoval. Počátkem roku 1910 se stal bankovním úředníkem a této profesi zůstal věrný až do vypuknutí světové války. Dne 14. 9. 1912 byl odveden obvodní komisí v Chotěboři a vzápětí prezentován u c. k. pěšího pluku č. 18. v Hradci Králové. Zde prodělal základní pěší výcvik a na přelomu let 1912 - 1913 školu na výchovu důstojníků pěchoty v záloze. Již 27. 7. 1914 byl opět prezentován u svého královéhradeckého pluku, s nímž odešel jako velitel čety na ruskou frontu. Zde 5. 7. 1915 u Lublina v hodnosti ppor.pěch. padl do zajetí. V letech 1915 - 1917 prošel několika ruskými zajateckými tábory a v posledním z nich, v Rjazani, se v únoru 1917 přihlásil do čs. legií v Rusku. Dne 18. 7. 1917 byl prezentován u 5. čs. střel. pluku v Borispolu, kde absolvoval dvouměsíční důstojnickou školu a následně byl přidělen jako velitel čety k 7. čs. střel. pluku v Berezani. U tohoto útvaru konal službu až do 28. 8. 1918, a to nejen jako vel. čety, později vel. 11. roty, ale i jako emisar pro najímání dobrovolců do čs. legií (v zajateckých táborech Permské gubernie pobýval za tímto účelem od 28. 10. 1917 do 6. 1. 1918). Spolu se svým plukem se zúčastnil bojů proti Němcům u Bachmače a později ozbrojených srážek s bolševiky (od Mariinska až po Čitu). Dnem 29. 8. 1918 se stal velitelem 11. čs. střel. pluku, s nímž ve dnech 27. 9. - 28. 11. 1918 bojoval proti bolševikům na Samarské frontě, na přelomu května a června 1919 na řece Maně a od 2. 1. do 11. 2. 1920 během ústupových bojů 3. čs. střel. divize na sibiřské magistrále (poté onemocněl skvrnitým tyfem a v době od 11. 2. do 13. 4. 1920 pluku nevelel). V červnu 1920 odplul z Vladivostoku a 1. 8. 1920 se vrátil v hodnosti mjr. (povýšen 3. 12. 1918) ruských legií do vlasti.

   Po repatriační dovolené nastoupil opět službu u svého útvaru - nyní p. pl. 11 - dislokovaného v Písku. Jeho velitelem pak byl až do 23. 10. 1922. V mezidobí však absolvoval nejprve v době od 1. 10. 1920 do 31. 7. 1921 III. kurs školy generálního štábu v Praze a od 3. 11. 1921 do srpna 1922 i II. ročník pražské Válečné školy. Po úspěšném ukončení studia byl dnem 9. 9. 1922 přeložen v hodnosti pplk. (povýšen již 3. 6. 1922) do skupiny důstojníků gšt. Od 24. 10. 1922 do 15. 5. 1928 velel p. pl. 12 v Komárně (od 1. 4. 1928 v hodnosti plk.) a mezitím absolvoval ve dnech 4. - 9. 4. 1927 armádní plynový kurs v Olomouci. Dne 15. 4. 1928 se stal velitelem olomouckého p. pl. 27 a v této funkci působil až do 15. 10. 1932, kdy byl ustanoven velitelem 8. p. brig. ve Vysokém Mýtě. Ještě předtím však absolvoval ve dnech 1. - 6. 6. 1931 aut. kurs ve Čtyřech Dvorech (nyní součást Českých Budějovic) a v termínu od 16. 11. 1931 do 14. 5. 1932 s velmi dobrým prospěchem kurs pro vyšší velitele v Praze. Jako velitel vysokomýtské brigády se 1. 1. 1934 dočkal povýšení na brig.gen. Od 31. 10. 1934 do 14. 10. 1937 působil jako přednosta I./1. odděl. (pěchoty) u MNO v Praze. Následně se stal velitelem 14. div. v Kroměříži a tuto funkci vykonával i za branné pohotovosti státu na podzim 1938.

Důstojník čs. armády Josef Zmek (třetí zleva s plnovousem) v Komárně.

   Po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odboje v řadách ON a stanul v čele jejího krajského velitelství v Kroměříži. Podílel se na shromažďování zbraní, střeliva a trhavin, připravoval sabotáže a organizoval odchod bývalých čs. důstojníků do zahraničí. Tato činnost byla však 7. 3. 1940 náhle přerušena jeho zatčením. Zpočátku byl žalářován v Brně, odkud jej 26. 3. 1940 odeslali do věznice v Liegnitz a odtud 30. 10. 1940 do koncentračního tábora Sachsenhausen u Oranienburgu. Nejnovější archivní výzkum překvapivě ukázal, že gen. Zmeka brněnské gestapo z Kroměříže nezatklo v bezprostřední souvislosti s jeho rozsáhlou odbojovou činností, jak se až donedávna uvádělo. Z dochovaných archívních dokumentů bylo zjištěno, že se v listopadu 1939 dostavil na policejní stanici v Liegnitz hauptmann Martin Becker a učinil zde písemné udání, že bývalý čs. gen. Josef Zmek, jenž je od 1. 8. 1939 zaměstnán jako úředník v sanatoriu pro nervově choré v Kroměříži, je vinen, že jako npor. bývalýého 7. čs. střel. pluku nechal ve dnech 30. 6. a 1. 7. 1918 v Kansku na Sibiři zastřelit několik německých válečných zajatců. Ověřením v dochovaných dokumentech gestapo zjistilo, že 30. 6. 1918 byli v Kansku skutečně zastřeleni por. Fritz Selig a vizefeldwebel Erich Stroisch (pro pokus o útěk) a o den později por. Paul Metzner, por. Ludwig Burk a svob. Hermann Hanke (pro pokus vzpoury). Protože tehdy Josef Zmek jako mladý npor. vykonával funkci velitele kanské posádky, učinili jej Němci s odstupem 22 let za celou záležitost osobně zodpovědným, a to přestože, že se nepodařilo prokázat, že to byl právě on, kdo vydal příslušné rozkazy. Jelikož se za této situace ani podle pokroucených zákonů Třetí říše nepodařilo nalézt vhodný "paragraf", dle kterého by mohl být generál Zmek odsouzen, říšský vůdce SS Heinrich Himmler jej 25. 9. 1940 osobně (!) nařídil odeslat do koncentračního tábora. Formálně na 15 let, ovšem s poznámkou "návrat nežádoucí", která fakticky znamenala vynesení rozsudku smrti.

   Gen. Zmek zemřel v Sachsenhausenu za dosud nevyjasněných okolností ve středu 8. 7. 1942.

   Po osvobození byly jeho odbojové zásluhy oceněny povýšením do hodnosti divizního generála in memoriam.

Vyznamenání: Československý válečný kříž 1918, Československý řád Sokol s meči, Československá revoluční medaile, Československá medaile vítězství, Croix de Guerre avec palme, Ordén svjatogo Stanislava II. stěpeni s mečami, Military Cross, La Croce al Merito di Guerra, Litevský řád Lačplesis III. stupně, Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, VHÚ Praha a VHÚ Bratislava, Praha 2005

brigádní generál (divizní generál in memoriam) Josef Zmek