K prvnímu masakru vězňů ze strany NKVD po nacistickém útoku na SSSR došlo v Dobromilu. Spisovatel Mikuláš Gacek, vedoucí slovenské exkurze po zločinech bolševiků, které se zúčastnil i budoucí československý prezident Gustáv Husák, si do deníku poznamenal: "20. září 1941, Dobromil, solné šachty, v nichž mrtvá těla - dílo ´bolševické´ NKVD - Židé těla vytahovali již několik dní. Mohyla ze 194 mrtvých těl Ukrajinců a Poláků."

Nacistická propaganda označila Židy za strůjce masakrů. Nejen v Dobromilu, ale i v Ternopilu (na fotografii) a dalších místech byli místní Židé přinuceni holýma rukama exhumovat oběti NKVD.

Nejvíce politických vězňů zavraždili Sověti ve Lvově. Po jejich útěku před nacisty se místním lidem v opuštěných věznicích naskytl hrůzný pohled.

Kromě fotografií z exhumací povražděných se dochovaly i seznamy zastřelených v archivu KGB. Po pádu sovětského režimu byly zpřístupněny historikům a následně veřejnosti.

Rozsudek zastřelit vězně jako "nepřátele lidu" byl napsán voskovkou na seznam vězňů určených k likvidaci (pro zvětšení klikni na obrázek).

První strana seznamu zastřelených osob ve věznici NKVD č. 1 ve Lvově (pro zvětšení klikni na obrázek).

Několik dochovaných seznamů popravených vězňů ve Lvově má několik desítek stran a obsahuje tisíce jmen (pro zvětšení klikni na obrázek).

První strana soupisu zavražděných vězňů s českými kořeny, který vytvořil Evžen Topinka na základě studia archivu KGB a dalších pramenů (pro zvětšení klikni na obrázek).

Ve Lvově připomíná masakr celá řada památníků. Ve třech věznicích v centru města zde našly smrt téměř 4 000 lidí, ve Lvovské oblasti přes 7 000.

Největší z nich je na místním hřbitově, kam byla po pádu sovětského režimu pohřbena část obětí NKVD.

Jeden z památníků zavražděným vězňům ve Lvově se nachází na nádvoří bývalé věznice NKVD č. 1 na Lonckého ulici, které bylo svědkem tragických událostí června 1941.

"Ukazovali nám tam nějaký velký kriminál, kde byly vylomené dveře, a jinší stavby a někdo hovořil o tom, že tam bolševici zavraždili mnoho lidí," vzpomínal na návštěvu Lvova v září 1941 Gustáv Husák.

Dvůr věznice NKVD č. 1 ve Lvově byl zaplněn povražděnými vězni.

Několik ikonických fotografií obětí NKVD a truchlících příbuzných hojně reprodukovala nacistická propaganda po celou dobu války. Fotografie ze dvora lvovské věznice NKVD č. 1 se objevila například i v roce 1942 v maďarském časopise Güggetlenség.

Židé ve Lvově, označeni za viníky sovětského řádění, museli holýma rukama exhumovat stovky lidí popravených Sověty. Tyto drastické výjevy jsou zachyceny v nacistickém dokumentárním týdeníku, který je součástí expozice Muzea věznice NKVD č. 1 ve Lvově.

Skupina Židů určených k exhumaci obětí NKVD je vidět i na snímku v pozadí u zdi. Nacistická propaganda rozdmýchala antisemitské vášně, které se odrazily na intenzitě pogromů místního obyvatelstva proti Židům. Během několika týdnů po vyvraždění věznic zemřelo rukou ukrajinské milice a místní lůzy několik tisíc Židů.

Obdobné výjevy se odehrály celkem ve 34 věznicích na Západní Ukrajině. Ve Stryji bylo zastřeleno přes 1 000 vězňů.

Dvůr bývalé věznice NKVD ve Stryji, dnes z části přestavěné na domov pro seniory a muzeum, slouží jako památník.

Svědkové masakru vězňů v stryjiské věznici vzpomínali, že Sověti zaparkovali kolem věznice nákladní vozy a nechali puštěné motory, aby nebyla slyšet střelba ve sklepních prostorách věznice.

Památník 649 vězňům zavražděným Sověty v červnu 1941 vedle památníku 14 000 Židů povražděných nacisty během války v Zoločivu.

Vyvraždění věznic bylo jen epizodou pohnuté historie "krvavého území", které jen několik let před tím pohřbilo stovky českých obětí sovětského velkého teroru. Památník obětem politických represí v Žitomiru, mezi nimi i 80 Čechům popraveným 28. září 1938 na tomto místě.

Vyvraždění politických oponentů ze strany NKVD sehrálo důležitou roli v rozdmýchání a legitimizaci násilí vůči Židům ze strany místního obyvatelstva a vyústilo v jejich vyvraždění nacisty. Park v Kamenci Podolském na místě jedné z prvních masových vražd Židů ze strany nacistů. Je zde pochováno 23 800 žen, mužů a dětí povražděných ve dnech 27.-28. srpna 1941.